ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






Richelle Mead - VA - Stínem políbená

20. března 2013 v 16:12 | Alice |  Knihy
Názov: Stínem políbená
Originálny názov: Shadow Kiss
Autor: Richelle Mead
Žáner: Fantasy
Jazyk: český
Súbor: DOCX
Veľkosť: 1 846 kb
Typ: séria - Vampire Akademy

O knihe: Vládu preberá jar a Rose Hathawayová by sa mala pripravovať na maturitnú skúšku. Lenže od nedávneho smrtiaceho súboja so Strigojmi sa necíti práve najlepšie. Trpí nočnými morami, dušu jej zaplavuje temný smútok a predznamenáva čosi zlovestného. Rose dobre vie, že jej nie je dovolené milovať iného strážcu. Že musí predovšetkým chrániť Lissu, posledný princeznú z rodu Dragomirov. Lenže keď príde na krásneho Dimitrija Belikova, niektoré pravidlá sa jednoducho musia porušiť! Rose svojej najlepšej kamarátke Lisse klame o svojom vzťahu s Dimitrijom, ale ich priateľstvo sa teraz ocitá v ešte väčšom ohrození ako kedykoľvek predtým. Nesmrteľní Vampíri sa chcú pomstiť za to, čo im Rose nedávno vykonala. Vo strašnej bitke, ktorá predčí aj najhoršiu nočnú moru, sa Rose bude musieť rozhodnúť medzi dvoma ľuďmi, na ktorých jej záleží najviac. Bude ale jej voľba znamenať, že prežije len jeden z nich? A ak áno, bude to Lissa, alebo milovaný Dimitrij?

Osobný názor: Ííííííííííííp... sorry ale aplikujem svoju pištiacu metódu :D Konečne! Konečne sme sa niekam posunuli. Z Rose sa stala superhrdinka a Dimitrij... ách on je proste úžasný. Veľkolepá bitka takmer na konci je úžasná a konežne napadne Morojov používať svoju mágiu na boj. Hurá! Koniec je však vážne tragický... Priznávam, plakala som, hodne :( Ale to, čo predchádzalo bitke... ííííííp! Je sa na čo tešiť :D

Ukážka:
"Nebojím se," vykřikla jsem. "Mám svoje důvody a věř mi, že to, co se přihodilo se Stanem, nic neznamená. Vážně. Celý to byla blbost. Nelituj mě. Ani nemusíš mít pocit, že bys měl nějak zasáhnout. To, co se stalo, bylo děsný, ale já se s tím vyrovnám a přijímám trest. O všechno se postarám. O sebe se postarám." Stálo mě veškerou sílu, abych se neroztřásla. Jak se mohl dnešek vyvinout v takhle bizarní den?
Dimitrij nic neřekl. Jen se na mě díval a tvářil se tak, že podobný výraz jsem u něj jaktěživa neviděla. Nedokázala jsem z něj nic vyčíst. Zuřil? Nesouhlasil se mnou? Těžko říct. Prsty mi sevřel rameno pevněji a pak stisk zase uvolnil.
"Nejsi na to sama," řekl nakonec. Znělo to skoro až zahloubaně, což mi nedávalo žádný smysl. To on mi vždycky říkal, že musím být silná. Nejradši bych mu padla kolem krku, ale uvědomovala jsem si, že to nemůžu.
Neubránila jsem se úsměvu. "To říkáš ty…, ale teď pravdu. Běháš ty za ostatními, když máš problém?"
"To není totéž…"
"Odpověz na otázku, soudruhu."
"Neříkej mi tak."
"A ty se nevyhýbej odpovědi."
"Ne," odvětil. "Snažím se řešit svoje problémy sám."
Uhnula jsem mu. "Tak vidíš."
"Ale ty máš kolem sebe spoustu lidí, kterým můžeš věřit a kterým na tobě záleží. To všechno mění."
Překvapeně jsem na něj pohlédla. "A ty nemáš lidi, kterým na tobě záleží?"
Zamračil se, evidentně uvažoval o tom, co právě řekl. "No, vždycky jsem měl kolem sebe dobré lidi… a bývali i lidi, kterým na mně záleželo. To ale nutně neznamená, že jim můžu věřit nebo jim všechno říct."
Ten náš podivný vztah mě vždycky trochu mátl a jen málokdy jsem o Dimitrijovi uvažovala jako o někom, kdo má svůj vlastní život, který se mě netýká. Všichni v kampusu k němu chovali úctu. Profesoři i studenti ho považovali za jednoho z nejlepších strážců ve škole. A kdykoli jsme narazili na mimoškolní strážce, také ho všichni znali a respektovali. Ale nevybavovala jsem si, že bych ho někdy viděla při nějakém společenském styku. Zdálo se, že mezi strážci nemá žádné blízké kamarády - jen oblíbené kolegy. Nejpřátelštější chování jsem u něj viděla, když byl s Christianovou tetou, Tašou Ozerovou, která sem přijela na návštěvu. Znali se už dlouho, ale jakmile Taša odjela, Dimitrij ji pustil z hlavy.
Dimitrij je samotář, a když zrovna nepracuje, ke spokojenosti mu stačí ty jeho kovbojské romány. Já se taky často cítila osamělá, ale pořád jsem kolem sebe měla nějaké lidi. Jelikož je můj učitel, mám sklony pohlížet na věc jen z jedné strany: on mi vždycky něco dával, ať už se jednalo o radu nebo instrukce. Ale já mu přece také něco dávám. Něco, co se dá jen těžko definovat - spojení s jinou osobou.
"Věříš mi?" zeptala jsem se.
Zaváhal jen na okamžik. "Ano."
"Tak mi věř i teď a aspoň pro tentokrát si se mnou nedělej starosti."
Odstoupila jsem z jeho dosahu a on nic neřekl ani se mě nepokusil zastavit. Prošla jsem místností, kde se konalo slyšení, a zamířila jsem k hlavnímu východu z budovy. Cestou jsem hodila kelímek od čokolády do koše, kolem kterého jsem prošla.

Obal:
originál
český

Nevhodné pre deti do 18 rokov!
Posielam na e-mail.

~Alice~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama