ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






Catherine Fisher - Inkarceron

20. února 2013 v 16:40 | Alice |  Knihy
Názov: Inkarceron - Väzenie, z ktorého niet úniku
Originálny názov: Incarceron
Autor: Catherine Fisher
Žáner: Fantasy, Sci-fi
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 3 402 kb

O knihe: Predstavte si väzenie, ktoré je také obrovské, že sú v ňom cely, chodby, lesy, hory, mestá a moria. Predstavte si väzňa, ktorý stratil pamäť, no je presvedčený, že pochádza zvonka - lenže väzenie je už storočia uzavreté a ušiel z neho zatiaľ len jeden jediný človek. Predstavte si dievča na panskom sídle, žijúce napohľad v sedemnástom storočí, hoci spoločnosť je ovládaná počítačmi a je v nej zakázaný čas. Je odsúdená na život s nechceným ženíchom a zapletená do plánu na atentát, ktorého sa desí, ale zároveň po ňom túži. Jedna je vonku, druhý vnútri. No obaja sú uväznení. A obaja túžia po slobode. Predstavte si Inkarceron...

Osobný názor: Chaotická, desivá a divná kniha. Uznávam, bol to zaujímavý nápad, urobiť "väzenie, z ktoráho niet úniku" a aj štýl písania je zaujímavý a celé tie legendy. Chápem aj to, že vo väzení platia iné pravidla, ale vážne ma to celé desilo. Predstava, že sú ľudia zabíjaný a uväznený v miniatúrnom väzení len tak, pretože sa ich spoločnosť potrebovala zbaviť... brr. A potom ten svet vonku. Určená Doba, myslím že 19. storočie, v ktorej nie sú žiadne elektronické vymoženosti a pritom všetci žijú v jednom veľkom stroji. A kto poruší predpisi Doby, bude zlikvidovaný. Celá tá kniha mi prišla tak trochu nezmysele. Nevynikal tam žiaden charakter, jediné čo bolo zvláštnosťou boli tie Finnove vízie, či čo to...

Ukážka:
Claudia zalapala po dechu. Odpověď slyšela naprosto jasně. Zběsile se kolem rozhlédla po něčem, na co by to mohla nahrát, nic nenašla a zaklela. Pak vyhrkla:
"Ne! Ne. Jmenuju se Claudia. Kdo jsi ty?"
"Tiše! Ať se neprobudí."
"Kdo?"
Chvilku bylo ticho. Potom ten druhý odpověděl: "Moji přátelé." Mluvil zadýchaně, podivně vystrašeně.
"Kdo jsi?" zeptala se znovu. "Kde jsi? Jsi Vězeň? Jsi v Inkarceronu?"

Ucukl hlavou a nevěřícně se na Klíč zadíval. Z jeho středu se linulo modré světélko a on se naklonil tak blízko, že mu
ozářilo obličej.
"Samozřejmě že ano. Chceš říct, že… ty jsi… Venku?" Ticho. Trvalo tak dlouho, až si myslel, že se spojení přerušilo, a tak se chvatně zeptal: "Slyšelas mě?" a ve stejný okamžik dívka vyhrkla: "Jsi tam ještě?" Jejich slova do sebe neobratně narazila.
Pak dívka dodala: "Moc se omlouvám. Neměla bych s tebou mluvit. Jared mě varoval."
"Kdo je Jared?"
"Můj učitel."
Nevěřícně zavrtěl hlavou a křišťál se ojínil pod jeho dechem.
"Ale stejně," pokračovala dívka, "už je pozdě a myslím, že pár slov nemůže staletí starému experimentu nějak zvlášť uškodit, ne?"
Neměl tušení, o čem mluví. "Ty jsi opravdu Venku? Venek existuje? Jsou tam vážně hvězdy?"
Měl strach, že mu neodpoví, ale ona po chvilce řekla:
"Ano. Právě se na ně dívám."
Ohromeně vydechl a křišťál se okamžitě zamžil jinovatkou.
"Neprozradil jsi mi svoje jméno," pobídla ho dívka.
"Finn. Prostě Finn."
Další ticho. Finn rozpačitě mlčel, Klíč neohrabaně sevřený v dlaních. Chtěl by jí položit tolik otázek, zjistit tolik věcí, že netušil, kde začít. Ale místo toho se zeptala ona:
"Jak se mnou mluvíš, Finne? Ty máš křišťálový klíč s hologramem orla uprostřed?"
Polkl. "Ano. Klíč."
Za ním cosi zašustilo. Vykoukl zpoza stromu a uviděl, že Gildas ze spaní chrápe a odfrkuje.
"Tak to máme repliky stejného přístroje." Mluvila bystře, přemýšlivě, jako by byla zvyklá řešit problémy a hledat vysvětlení. Její jasný hlas mu náhle připomněl, s nepatrným bodnutím bolesti, svíčky. Těch sedm svíček na dortu.
V tu chvíli, nečekaně a náhle jako vždycky, naskočila světla Inkarceronu. Leknutím se zajíkl, když zjistil, že stojí v měděné, zlatě a matně rudě zbarveném prostoru. Les se táhl na míle daleko a svažoval se dolů, hluboko dolů do zvlněné krajiny. Užasle se rozhlížel kolem.
"Co to bylo? Co se stalo? Finne?"
"Naskočila světla. Já… Jsem na novém místě, v jiném Křídle. V kovovém lese."
Její další slova ho trochu zarazila. "Závidím ti. Musí to být fascinující."
"Finne?" Gildas už vstal a hledal ho. Chlapec ho už už málem přivolal, ale pak se rozhodl pro opatrnost. Tohle je jeho tajemství. Musí si ho udržet.
"Už musím jít," zašeptal chvatně. "Pokusím se s tebou znovu promluvit… Když teď víme… teda, jestli chceš. Ale musíš," dodal naléhavě. "Musíš mi pomoct." Dívčina odpověď ho překvapila. "Jak ti můžu pomoct? Co může být v dokonalém světě špatného?"
Finn sevřel Klíč v pěsti, když v něm modré světélko začalo blednout. Zoufale zašeptal:
"Prosím. Musíš mi pomoct Uniknout."

Obal:
originál
český

Posielam na e-mail.

~Alice~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama