ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






Anne Bishop - ČD - Dedička Tieňov

15. února 2013 v 0:58 | Alice |  Knihy
Názov: Dediška Tieňov
Originálny názov: Heit to the Shadows
Autor: Anne Bishop
Žáner: Fantasy
Jazyk: český
Súbor: DOCX
Veľkosť: 2 210 kb
Typ: Trilógia
Kniha: Druhá

O knihe: V tomto násilnom, vášnivom i temnom svete fantázie vládne čistá krv - rasa čarodejníc a princov bojovníkov, ktorých sila sa ukrýva v magických drahokamoch. V druhom diele trilógie Čiernych drahokamov sa sny ríše Temnoty o osloboditeľke konečne stávajú skutočnosťou. Čistá krv čakala stáročia na príchod Čarodejnice, živej nositeľky mágie. Niektorí ju považujú za mýtus, ďalší odmietajú uveriť, zatiaľ čo niektorí sa tešia, že ju využijú ako bábku pre svoje vlastné temné zámery. Jaenellina fyzické zranenia vylieči len čas. Krehká myseľ je len ťažko schopná ochrániť ju pred hroznými spomienkami z detstva. Nič ju však nemôže odvrátiť od jej osudu, ktorý bude naplnený, až sa spomienky vrátia a mágia dozreje. Jaenellin bude donútená prijať svoj ​​údel. V ten deň sa ríša Temnoty dozvie, čo to znamená, keď vládne Čarodejnica ...

Osobný názor: Tak ako prvá kniha aj táto ma úplne dostala. Tu konečne Jaenellie ukáže svoju pravú tvár, svoju plnú silu a som na ňu tak pyšná. Všeobecne sa mi na tejto trilógií páči, že aj keď je Jaenellie hlavná hrdinka, nikdy sa kniha nepíše z jej pohľadu. Vždy je roprávačom niekto iný, ktorý opisuje stretnutie s ňou. Daemon, stratený v Šialenom kráľovstve, si konečne nájde cestu von a pridá sa k svojej Čarodejnici. Lucivar a Saetan... a Abdulvar a Prothvar

Ukážka:
Titian si očistila nůž o černý plášť, zatímco ostatní harpyje okrajovaly maso a házely kusy smečce psů, kteří čekali v půlkruhu kolem těla.
Tělo se svíjelo a stále ještě se trochu vzpínalo, ale ten bastard už nemohl volat víc o pomoc a tlumené zvuky, které vydával, ji naplňovaly spokojeností. Démon nemůže cítit bolest takovým způsobem, jak ji cítí živí lidé, ale bolest se násobí, a tenhleten nebyl mrtvý dost dlouho, aby jeho nervy zapomněly na pocity.
Jedna harpyje hodila dlouhý kus flákoty ze stehna smečce. Vůdce smečky ji chytil ve vzduchu, stáhl se do pozadí s kořistí a na ostatní vrčel. Zbytek smečky znovu vytvořil půlkruh a psi čekali, až na ně přijde řada. Feny pozorovaly mláďata, jak okusují palce u rukou a nohou.
Démoni většinou neposkytovali maso pro psy v Pekle. Existovala lepší kořist pro tyto velké lovce s černou srstí a rudýma očima. Byla přirozená pro tuto neustále chladnou a temnou říši stejně jako tito psi. Ale maso tohoto démona bylo plné čerstvé krve − a Titian věděla, že nepocházela z dobrovolného obětování.
Chvíli jim to trvalo, než ho vystopovaly. Nezdržoval se daleko od Hekatah, když jí Nejvyšší pán přednesl svou žádost. Až dnes v noci.
Na území Hekatah nebyly žádné brány a nejbližší dvě byly ostře střežené. Jedna byla poblíž Sídla, což bylo místo, kam si Hekatah už dávno netroufla přijít, a druhá se nacházela v teritoriu harpyjí, které patřilo Titian. Nebylo to místo pro neopatrné lidi, ať už byli sebevíc arogantní. Znamenalo to, že Hekatah a její služebníci museli putovat dlouhou cestu po větrech, aby se dostali k jiné bráně, anebo museli riskovat.
Dnes v noci Greer riskoval a musel za to zaplatit.
Kdyby měl dost času a mohl použít sílu svých drahokamů, mohlo se všechno vyvinout jinak, ale nebránily mu, když přišel k oltáři Temnoty a prošel bránou, takže neměl žádný důvod předpokládat, že by čekaly na jeho návrat. Jakmile však opustil svatyni, útok harpyjí přišel tak znenadání a byl tak brutální, že se jenom pokoušel krýt a utéct. I přesto se několik harpyjí spálilo a zmizelo, aby se z nich stal šepot Temnoty. Titian pro ně netruchlila. Jejich kratičká existence se rozptýlila v divoké radosti.
Nakonec tu zbyla jen jedna vyděšená mysl proti tolika rozzuřeným harpyjím, které zkoušely jeho slabost, zatímco Titian trénovala psy, kteří se neustále vzpínali po těle a nutili Greera, aby použil co nejvíc ze své zásoby síly ve svých drahokamech, aby se před nimi ubránil. Harpyje probořily jeho vnitřní bariéry ve stejné chvíli, kdy šíp z kuše Titian projel jeho tělem a připíchl ho ke stromu.
Když harpyje stahovaly tělo ze stromu a začaly ukrajovat maso, Titian se volně procházela Greerovou myslí s takovým potěšením, jako by vybírala dužinu z rozkřáplého ořechu. Viděla děti, kterým vysával krev. Viděla úzkou postel, krev na prostěradlech, známý mladý obličej, který poškrábaly jeho zmrzačené ruce. Spatřila Surreal a její dýku s parůžky, jak mu probodává srdce a podřezává hrdlo. Viděla ho, jak se na ni usmívá, když jeho vlastní nůž podřezával její hrdlo před mnoha staletími. A viděla, kde byl dnes v noci.
Titian schovala nůž a vyzkoušela ostří malé sekyrky, která ležela vedle ní.
Litovala, že ho nechytily ještě dříve, než se dostal do Malé Terreille. Jestli splnil svůj úkol u lorda Jorvala, brzy začnou kolovat řeči.
Strážce nebyl přirozenou bytostí v říši živých. Pořád se někdo bude divit a bude se šeptat − zejména když tím strážcem byl současně Nejvyšší pán Pekla. A dovedla si docela dost dobře představit, jak budou na drby reagovat kaeleerské královny.
Navštíví své příbuzné a poví jim, co od nich chce, pokud se jí naskytne příležitost. To by pomohlo.
Titian vzala do ruky sekerku. Harpyje uhnuly na stranu, aby udělaly místo své královně.
Končetiny byly pryč. Trup byl prázdný. V očích byl stále ještě záblesk inteligence, záblesk jeho existence. Ne moc, ale dost.
Třemi přesnými ranami Titian rozštěpila Greerovu lebku. Použila čepel, aby jednu ránu rozšířila natolik, aby se jí tam vešly prsty. Pak kost odtrhla.
Podívala se Greerovi do očí. Stále tam ještě něco bylo.
Zapískala na vůdce smečky a odstoupila stranou. Usmívala se, když si pes pochutnával na jeho mozku.


Obal:
originál
český

Posielam na e-mail.

~Alica~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama