ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






Únor 2013

Richelle Mead - VA - Mrazivý bozk

26. února 2013 v 22:37 | Alice |  Knihy
Názov: Mrazivý polibek
Originálny názov: Frostbite
Autor: Richelle Mead
Žáner: Fantasy
Jazyk: český
Súbor: DOCX
Veľkosť: 1 436 kb

O knihe: Rose Hathawayová sa topí v problémoch. Jej úžasný učiteľ Dimitrij ako by ju prehliadal, Mason ju naopak zavaľuje milostnými návrhmi, ktoré ona nechce prijať, a navyše na akadémiu zaútočili smrtonosní Strigojovia! Škola je plná strážcov, prichádza dokonca aj Rosina matka Janine. Nič z toho však nestačí, a tak sa študenti i profesori vydávajú na vianočné prázdniny do Idahu, kde snáď budú v bezpečí. V luxusnom horskom stredisku majú všetko, na čo si spomenú. Chýba len to najdôležitejšie - istota, že ich Strigojovia nenájdu a nezničia. Traja študenti sa preto vydávajú späť do akadémie, aby so Strigojmi zviedli konečný a víťazný súboj. Keď sa to dozvie Rose, vyrazí za nimi, aby im pomohla. Nemá ale najmenšie tušenie, že sa ocitla v takom nebezpečenstve, aké si do tej doby ani nevedela predstaviť. A jediným jej ochrancom je Christian ...

Osobný názor: Už som povedala že táto séria je úúúúúúžasná?! No vážne. V prvej časti sme sa tých bojov ani veľmi nedočkali, no druhá časť je moja najobľúbenejšia. Vzťah medzi Dimitrijom a Rose sa prehĺbi, krutý únos ich skupiny a následný súboj. Keď som to čítala prví raz, doslova mi vstávali chĺpky na rukách od napätia a vzrušenia :D A Rose získa svoje prvé značky :3

Ukážka:
Vřel ve mně vztek a odpor.
"Sakra!" zařvala jsem. "Nech ho!"
Izajáš se po mně ohlédl. "Buď ticho, děvče. Nepřipadáš mi ani zdaleka tak zábavná jako tady pan Ozera."
"Jo?" zavrčela jsem. "Když ti tak lezu na nervy, tak použij mě, aby sis přišel na svý. Kousni radši mě. Ukaž mi, kam patřím, a taky mi předveď, jakej jsi tvrďák."
"Ne!" vykřikl Mason. "Použij mě."
Izajáš obrátil oči v sloup. "Dobrý Bože. Jaká šlechetná kořist. Jste jako tři mušketýři, že ano?"
Poodešel od Eddieho a jedním prstem zdvihl Masonovi hlavu. "Ale ty," řekl Izajáš, "tys to nemyslel vážně. Ty ses nabídl jen kvůli ." Pustil Masona a stoupl si přede mě. Shlížel na mě těma svýma černočernýma očima. "A ty… Zprvu jsem ti taky moc nevěřil, ale teď?" Klekl si, takže se ocitl v mojí úrovni. Odmítala jsem uhnout pohledem, přestože jsem si uvědomovala, že mi hrozí nátlak. "Řekl bych, že to myslíš opravdu vážně. A nejsou za tím jen ušlechtilé úmysly. Ty to zkrátka chceš. Vážně už z tebe dřív pili." Jeho hlas byl magický. Hypnotický. Nepoužíval přímo nátlak, ale rozhodně ho obklopovalo jakési nepřirozené charizma. Jako Lissu a Adriana. Visela jsem mu na rtech. "Nejspíš mnohokrát," dodal.
Naklonil se ke mně, až jsem na krku ucítila jeho horký dech. Jakoby z dálky jsem slyšela Masona něco křičet, ale jediné, co jsem si uvědomovala, bylo, jak se Izajášovy zuby blíží k mé kůži. Během posledních pár měsíců jsem byla kousnutá jen jednou, když to Lissa nutně potřebovala. Předtím mě kousala minimálně dvakrát týdně po dva roky. Až nedávno mi začalo docházet, jak moc závislá jsem na tom byla. Na světě neexistuje nic - nic -, co by se podobalo kousnutí Moroje. Je to, jako když vás zaplaví neskonalé blaho. Strigojí kousnutí je samozřejmě ještě mocnější…
Polkla jsem. Náhle jsem si začala uvědomovat svůj těžký dech a rychle tlukoucí srdce. Izajáš se zasmál hlubokým smíchem.
"Ano. Jsi na nejlepší cestě stát se krvavou děvkou. To máš ale smůlu, protože já ti nedám to, co chceš."
Vycouval a já se na židli předklonila. Bez dalšího zdržování přistoupil k Eddiemu a pil. Nemohla jsem se na to dívat, ale tentokrát kvůli své závisti, a ne kvůli znechucení. Hořela ve mně touha. Prahla jsem po tom kousnutí, toužila jsem po něm každou částečkou svého těla.
Když Izajáš skončil, vydal se ke dveřím, ale pak se zastavil. Promluvil k Mie a Christianovi. "Nemeškejte," varoval je. "Zvažte svou možnost zachránit se." Pohodil hlavou směrem ke mně. "Tady dokonce máte oběť, která se hlásí dobrovolně."
Odešel. Christian se mi přes celou místnost zadíval do očí. V obličeji vypadal ještě vyzábleji než před několika hodinami. V jeho očích se zračil hlad. Uvědomovala jsem si, že toužím po tom jeho hlad nasytit. Bože. Byli jsme v pasti. Christian si to patrně uvědomil také. Zvlnil rty do hořkého úsměvu.
"Nikdy jsi nevypadala tak dobře, Rose," řekl, než ho hlídač okřikl, aby byl zticha.
Během dne jsem si párkrát zdřímla, ale Adrian už se do mých snů nevrátil. Zatímco jsem balancovala na hraně vědomí, přihodila se mi dobře známá věc: vklouzla jsem Lisse do hlavy. Po těch dvou příšerných dnech mi v její mysli bylo, jako bych se vrátila domů.
Nacházela se v jednom ze sálů na ubytovně, který byl ovšem prázdný. Seděla na zemi u zdi. Byla nervózní. Čekala na něco - nebo spíš na někoho. Po několika minutách vešel dovnitř Adrian.
"Ahoj, sestřenko," pozdravil ji tím svým způsobem. Usedl vedle ní a kolena si skrčil pod bradu. Evidentně se nestaral o to, aby si nezničil svoje drahé kalhoty. "Promiň, že jdu pozdě."
"To nic," odpověděla.
"Nevědělas, že jsem tady. To až když jsi mě uviděla, že?"
Zklamaně zavrtěla hlavou. Připadala jsem si ještě zmateněji.
"A když tu se mnou sedíš…, vážně sis ničeho nevšimla?"
"Ne."
Pokrčil rameny. "Doufám, že to přijde brzy."
"Jak to vnímáš?" zeptala se a bylo znát, že celá hoří zvědavostí.
"Víš, co je to aura?"
"Něco jako… světelný obal kolem lidí, ne? Něco z New Age?"
"Tak nějak. Každý má kolem sebe spirituální energii, která z něj vyzařuje. Teda skoro každý." Jeho zaváhání mě přimělo k úvahám, jestli tím mínil mě a to, že jsem údajně obklopená temnotou. "Z barvy a tvaru se toho můžeš o člověku dozvědět spoustu…, teda když někdo aury opravdu vidí."
"Ale ty je vidíš," připomněla mu. "Poznáš z mojí aury, že používám éter?"
"Ta tvoje je převážně zlatá. Jako moje. Může se zabarvit i do jiných barev, to záleží na momentální situaci, ale zlatá u tebe bude vždycky převládat."

Obal:
originál
český

Posielam na e-mail.

~Alice~

Alison Goodman - Eon - Znovuzrodenie dračieho oka

24. února 2013 v 16:06 | Alice |  Knihy
Názov: Eon: Znovuzrodenie dračieho oka
Originálny názov: Eon: Dragoneye Reborn
Autor: Alison Goodman
Žáner: Fantasy... a podľa mňa aj trochu historický
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 3 528 kb

O knihe: Šermiarske umenie, dračia mágia a hrdina s nebezpečným tajomstvom. Dvanásťročný Eon je už niekoľko rokov študentom. Jeho intenzívna príprava vychádzajúca z východoázijskej astrológie zahrňuje dva druhy umení - umenie meča a magické schopnosti. On a jeho učiteľ dúfajú, že ho vyberú za učňa zaklínača draka - jedného z dvanástich energetických drakov šťastného osudu. Lenže Eon má nebezpečné tajomstvo. V skutočnosti je to Eona, šestnásťročné dievča preoblečené za chlapca, aby získalo šancu stať sa zaklínačom draka. Ženy majú zakázané používať dračiu mágiu.

Keby niekto odhalil jej prestrojenie, znamenalo by to jej istú smrť. Keď hrozí, že Eonino tajomstvo vyjde najavo, ona a jej spojenci sa ocitnú v smrteľnom nebezpečenstva a v centre boja o trón. Eona musí nájsť fyzické i duševné sily bojovať proti tým, ktorí ju chcú pripraviť o mágiu... i o život.

Osobný názor: Prvá kniha, v ktorej som sa stretla s čínskou kultúrou. Nie že by som sa s ňou niekedy nestretla -_-, ale nečítala som knihu, v ktorej sa ňou niekto zaoberal v žánre fantasy. Eon je vážne úžasná kniha. Emotívna ako sa len dá a celé to zapieranie vlastnej osobnosti je fascinujúce. Musím sa priznať, že asi pred dvoma rokmi, keď som tú knihu čítala, aom sa pokúsila vžiť do Eonovej koži a zistila som, že hrať sa na chlapca je fakt bizardné :D

Ukážka:
Zarazil se. V jeho tvái se nezrailo náhlé pochopení, ale postehl tón zrady. "Cože?"
"Já nejsem pan Eon. Zrcadlový drak je ženské podstaty. Stejn jako já."
Naklonil hlavu do strany a pimhouil zarudlé oi. "Ženské podstaty? Ty jsi žena?"
Kývla jsem a napjatá jako struna ekala, až mu to dojde.
"Ženské dračí oko?"
"Ano."
Zíral na mě a já vidla, jak jeho bystrá politická mysl novou informaci zpracovává.
"Drak se vrátil, protože jsi žena." Uchopil m za rameno. "A máš jeho - její - moc. Je vtší než Idova?"
Neřekala jsem, že tak rychle dospje k jádru vci.
Než jsem staila odvrátit tvá, pochopil pravdu. Jeho miska s vínem dopadla na podlahu a ruka rychlá jako had m uchopila za čelist. Jedním pohybem m pitlail ke zdi pavilonu, až jsem se týlem hlavy udeila o mramor. Tlem projela hrozná bolest. Tvář měl tak blízko mojí, že jsem cítila jeho horký dech a sladkou hnilobu z krví nasáklé látky u jeho krku.
"Máš moc?"
Zaťala jsem mu ruce do prst. On svj stisk ješt zesílil a vycenil zuby v očekávání odpovdi.
"Ano," vyjekla jsem.
Zapátral mi v oích. "Lžeš."
Zoufale jsem ho chytla za paži. "Mám sílu, ale ne všechnu. Existuje kniha -"
Odtáhl m od zdi a znovu proti ní mrštil, tentokrát tak surov, že mi před očima vyskákaly erné mžitky. Lapala jsem po dechu a snažila se udržet při vdomí.
"Víš, cos zpsobila?" val na m. "Všechno záviselo na tob. Na žen."
Všechen jeho hnv se uvolnil a pomalu mi rdousil hrdlo. Chystal se mzabít. Vidla jsem to v jeho tvái. Nemohla jsem ho zastavit. Byl mj císa.
Muj pán. Muj mistr. Jeho vule byla moje vule.
Ne. Už nikdy ne. Moje vle patila jen mn. Pustila jsem jeho paži a zaťala zkroucené prsty do ovázané dlan. V náporu paniky jsem spodkem dlan vrazila do jeho císaské perly. Na okamžik jsem vidla, jak se mu bolest dere do oí. Pak se svezl na podlahu, kde se svíjel a vydával zlovstné, perývané vzdechy.
Pohlédla jsem na svou ruku. Bolela m od úderu, umazaná krví. Královskou krví. Dobré nebe. Co jsem to udlala? Padla jsem na kolena a hrabala se k nmu. Vidl, že se blížím, a s popelavou tváí divoce udeil pstí do vzduchu.
"Vaše Velienstvo." Chytila jsem jeho zmítající se ruce a pitlaila je k tělu, pak jsem si ho povytáhla na klín.
"Pane, odpusťte mi." Na jeho kži jsem spatila lesklou vrstviku potu.
"Neumírejte."
"Nechystám… se… umít." Z hloubi plic se rozechvle nadechl, zuby zaťaté námahou.
"Chystám… se… t… zabít." Pokusil se zvednout hlavu, ale
svezl se zase zpátky na zem.
Stáhla jsem mu z krku roucho. Udeil m loktem do žeber, až jsem sebou trhla. Musela jsem mu ruce pitlait ješt pevnji k tlu, abych mohla prohlédnout ránu. Kolem císaské perly svítila erstvá krev, ale prosákla jen zpod okraj stehování a z natržené krní jamky. Kdybych udeila víc, kdyby obvaz na mé ruce úder neztlumil, byla bych ho zabila. Musela jsem ho praštit tak, že perla narazila jen na jeho klíní kost, ne na prdušnici. Bohové byli k nám obma milostiví.
"Nemžete m zabít," ekla jsem. "Potebujete m."
Znovu se zaal soukat nahoru a jeho zsinalá tvá potemnla zuivostí. Už se mu vracely síly. Nemla jsem moc asu na vysvtlování.
"Poslouchejte m. Zrcadlová draice je draí královna," řekla jsem zoufale. "Vybrala si m a je ascendentní. To znamená, že má nejmí dvojnásobnou sílu než ostatní." Jeho oi se pi té pravd zablýskly. "Ale já se s ní nespojila úplně. Ještě ne. V souasnosti nevím, jak povolat její sílu, ale Ido má knihu, která obsahuje její jméno. Kdybych ho získala, pak budu mít všechnu její sílu. Pro vás."
"Jak… víš, že mžeš povolat její sílu?"
"Protože už umím zavolat Idova draka."
Rozšíily se mu oči. "Ty máš taky… Idovu sílu?" Odkašlal si. Jeho hlas nabýval na síle.

Obal:
originál
slovenský

Posielam na e-mail.

~Alice~

Catherine Fisher - Inkarceron

20. února 2013 v 16:40 | Alice |  Knihy
Názov: Inkarceron - Väzenie, z ktorého niet úniku
Originálny názov: Incarceron
Autor: Catherine Fisher
Žáner: Fantasy, Sci-fi
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 3 402 kb

O knihe: Predstavte si väzenie, ktoré je také obrovské, že sú v ňom cely, chodby, lesy, hory, mestá a moria. Predstavte si väzňa, ktorý stratil pamäť, no je presvedčený, že pochádza zvonka - lenže väzenie je už storočia uzavreté a ušiel z neho zatiaľ len jeden jediný človek. Predstavte si dievča na panskom sídle, žijúce napohľad v sedemnástom storočí, hoci spoločnosť je ovládaná počítačmi a je v nej zakázaný čas. Je odsúdená na život s nechceným ženíchom a zapletená do plánu na atentát, ktorého sa desí, ale zároveň po ňom túži. Jedna je vonku, druhý vnútri. No obaja sú uväznení. A obaja túžia po slobode. Predstavte si Inkarceron...

Osobný názor: Chaotická, desivá a divná kniha. Uznávam, bol to zaujímavý nápad, urobiť "väzenie, z ktoráho niet úniku" a aj štýl písania je zaujímavý a celé tie legendy. Chápem aj to, že vo väzení platia iné pravidla, ale vážne ma to celé desilo. Predstava, že sú ľudia zabíjaný a uväznený v miniatúrnom väzení len tak, pretože sa ich spoločnosť potrebovala zbaviť... brr. A potom ten svet vonku. Určená Doba, myslím že 19. storočie, v ktorej nie sú žiadne elektronické vymoženosti a pritom všetci žijú v jednom veľkom stroji. A kto poruší predpisi Doby, bude zlikvidovaný. Celá tá kniha mi prišla tak trochu nezmysele. Nevynikal tam žiaden charakter, jediné čo bolo zvláštnosťou boli tie Finnove vízie, či čo to...

Ukážka:
Claudia zalapala po dechu. Odpověď slyšela naprosto jasně. Zběsile se kolem rozhlédla po něčem, na co by to mohla nahrát, nic nenašla a zaklela. Pak vyhrkla:
"Ne! Ne. Jmenuju se Claudia. Kdo jsi ty?"
"Tiše! Ať se neprobudí."
"Kdo?"
Chvilku bylo ticho. Potom ten druhý odpověděl: "Moji přátelé." Mluvil zadýchaně, podivně vystrašeně.
"Kdo jsi?" zeptala se znovu. "Kde jsi? Jsi Vězeň? Jsi v Inkarceronu?"

Ucukl hlavou a nevěřícně se na Klíč zadíval. Z jeho středu se linulo modré světélko a on se naklonil tak blízko, že mu
ozářilo obličej.
"Samozřejmě že ano. Chceš říct, že… ty jsi… Venku?" Ticho. Trvalo tak dlouho, až si myslel, že se spojení přerušilo, a tak se chvatně zeptal: "Slyšelas mě?" a ve stejný okamžik dívka vyhrkla: "Jsi tam ještě?" Jejich slova do sebe neobratně narazila.
Pak dívka dodala: "Moc se omlouvám. Neměla bych s tebou mluvit. Jared mě varoval."
"Kdo je Jared?"
"Můj učitel."
Nevěřícně zavrtěl hlavou a křišťál se ojínil pod jeho dechem.
"Ale stejně," pokračovala dívka, "už je pozdě a myslím, že pár slov nemůže staletí starému experimentu nějak zvlášť uškodit, ne?"
Neměl tušení, o čem mluví. "Ty jsi opravdu Venku? Venek existuje? Jsou tam vážně hvězdy?"
Měl strach, že mu neodpoví, ale ona po chvilce řekla:
"Ano. Právě se na ně dívám."
Ohromeně vydechl a křišťál se okamžitě zamžil jinovatkou.
"Neprozradil jsi mi svoje jméno," pobídla ho dívka.
"Finn. Prostě Finn."
Další ticho. Finn rozpačitě mlčel, Klíč neohrabaně sevřený v dlaních. Chtěl by jí položit tolik otázek, zjistit tolik věcí, že netušil, kde začít. Ale místo toho se zeptala ona:
"Jak se mnou mluvíš, Finne? Ty máš křišťálový klíč s hologramem orla uprostřed?"
Polkl. "Ano. Klíč."
Za ním cosi zašustilo. Vykoukl zpoza stromu a uviděl, že Gildas ze spaní chrápe a odfrkuje.
"Tak to máme repliky stejného přístroje." Mluvila bystře, přemýšlivě, jako by byla zvyklá řešit problémy a hledat vysvětlení. Její jasný hlas mu náhle připomněl, s nepatrným bodnutím bolesti, svíčky. Těch sedm svíček na dortu.
V tu chvíli, nečekaně a náhle jako vždycky, naskočila světla Inkarceronu. Leknutím se zajíkl, když zjistil, že stojí v měděné, zlatě a matně rudě zbarveném prostoru. Les se táhl na míle daleko a svažoval se dolů, hluboko dolů do zvlněné krajiny. Užasle se rozhlížel kolem.
"Co to bylo? Co se stalo? Finne?"
"Naskočila světla. Já… Jsem na novém místě, v jiném Křídle. V kovovém lese."
Její další slova ho trochu zarazila. "Závidím ti. Musí to být fascinující."
"Finne?" Gildas už vstal a hledal ho. Chlapec ho už už málem přivolal, ale pak se rozhodl pro opatrnost. Tohle je jeho tajemství. Musí si ho udržet.
"Už musím jít," zašeptal chvatně. "Pokusím se s tebou znovu promluvit… Když teď víme… teda, jestli chceš. Ale musíš," dodal naléhavě. "Musíš mi pomoct." Dívčina odpověď ho překvapila. "Jak ti můžu pomoct? Co může být v dokonalém světě špatného?"
Finn sevřel Klíč v pěsti, když v něm modré světélko začalo blednout. Zoufale zašeptal:
"Prosím. Musíš mi pomoct Uniknout."

Obal:
originál
český

Posielam na e-mail.

~Alice~

"RPG"

19. února 2013 v 18:49 | Alice |  Knihy
Myslím si, že každý, kto chodí sem na blog.cz pozná pojem RPG. V tomto článku by som chcela upozorniť na moje obľúbené RPG stránky v blog.cz ale aj na iných stránkach:



Vítejte v RPG-Night
Tam v noci, kdy luna jasná jest,
se lesy nese zvěst.
Siluety démonú v ohních planoucích,
žalozpěv vlkú vyjících.
Zvěst o tom, že zlá kletba nemoci vyhubila sousední vesnici...

Je to skvelé! Na tomto RPG je možné si vybraý jednu z dvanástich rás - anjeli, démoni, ľudia, banshee, upíri a vlkodlaci, draci, elfovia či temný elfovia, potomkovia smrti, sirény alebo zombie - a žijete jej život. Kto rád píše a miluje fantasy príde si na svoje. Na tomto RPG je možné nájsť aj rôzne legendy písané adminkou, súťaže - práve prebieha výtvarná súťaž - sú tam skvelý ľudia a zbožňujem to tam.

Stránka je prehľadná a ľahko sa v nej orientuje. Vzhľad je k téme a nájdete tam mnoho herných miestností.

Jaké to je? Dívat se dolů, z mrakodrapu. Možná vidí jen mlhu...
Jo tu děsnou mlhu, která nás tu dole, v pekle maskuje...


To je Gorudo City. A jen jedna jeho část, odvrácená od metropole, která jako by válkou ani nebyla zasáhnuta. Možná proto, že jsme kapitulovali příliš rychle. Ale ti bohatí na vrcholcích nepoznali nouzi, bídu a utrpení. Celé město by se dalo rozdělit na dvě poloviny. Nebe jsou luxusní apartmány bohatých umístěné v mrakodrapech a závratných výškách. A pak je tu Peklo s tvory, co chodí po zemi, co trpí nemocemi a které nejvíce zasáhla válka. Jsou to ti chudí.
Kdo vlastně způsobil jejich utrpení? Lidí a nejen jich, kteří už nedokážou svým domovům pod mlhou přezdívat jinak než Peklo?
Odpověď je jednoduchá. Jde o organizaci. Věděckou organizaci s velmi silnou armádou. ROTS - Radical Organisation of Technology and Science.
Sbírají už po celá desetiletí věděcké poznatky a uplatňují je při dobývání měst. A jejich třešnička na dortu bylo dobytí Gorudo City, které dlouho odolávalo a nyní se nemůže probrat z krutých a velkých ztrát. Lesk a sláva města pohasly. Smích ustal. Už je to dlouho. Dlouho, co ROTS získali toto město a začali jej plnit těžkým průmyslem.

Akonáhle mi admin poslal link.... ako fakt úžasné RPG :D Skvelé miestnosti, aj keď sa len začína rozvíjať, dizajn - bomba!, a celkové to tvorenie cyborgov a žitie v Nebe či Pekle (obrazne) je supééé! :D



Vitajte na stránke Naibun RPG!
Stránke je vytvorená na princíp písanej rpg, kde hráte za svoju vymyslenú postavu. Zdokonaľujete sa a získavate nové znalosti. Vaša postava silnie a získava slávu.
Tento magický svet je plný bohov, mágie a mýtických bytostí.
Príbeh a celkový chod stránky je inšpirovaný podľa série kníh Michaela Scotta, Nesmrteľný alchymista.

Toto RPG-ečko ma zaujalo hlavne kvôli celému tomu mystickému svetu. Ja osobne nie som veľký vstúpenec anime a podobne, no fakt sa mi to tam páči. Na stránke sa cítim síce trochu zmätene, budem si musieť zvyknúť na tie zvláštne názvy a tak, ale orientuje sa tam v celku jednoducho a dizajn je ÚŽASNÝ!!!
___________________________________

Na stránky sa dostanete kliknutím na obrázok a bola by som rada, ak by ste sa zaregistrovali aj vy.

~Alice~

Richelle Mead - VA - Vampírska akadémia

19. února 2013 v 16:34 | Alice |  Knihy
Názov: Vampýrska akademie
Originálny názov: Vampire Academy
Autor: Richelle Mead
Žáner: Fantasy
Jazyk: časký
Súbor: DOCX
Veľkosť: 1 351 kb
Typ: séria
Kniha: Prvá

O knihe: Morojská princezná Lissa a jej najlepšia kamarátka Rose utiekli v smrteľnom strachu z Vampírskej akadémie, ale po dvoch rokoch boli vypátraní tajomnými strážcami a odvlečené späť. Znovu sa tak ocitajú v obrovskom nebezpečenstve, pretože na akadémii sa môžu pohybovať nebezpeční Strigojové. Ti chcú Lissy zničiť, pretože ako jediná dcéra urodzeného morojského rodu je prekážkou ich plánu na ovládnutie sveta Vampírov. Našťastie je tu ale dhampýrka Rose, v ktorých žilách sa zmiešala krv Vampírov a ľudí, takže dokáže zlým Strigojům lepšie čeliť. V tajomnom a ponurom svete akadémie ale nebude ľahké odolať všetkým nástrahám a zradám: Lissa bude musieť opatrnejšie využívať svoje nadprirodzené schopnosti, aby nepadla do strigojské pasce, a Rose sa musí vzdať veľkej lásky, aby mohla kamarátku ochrániť a za žiadnych okolností ju nesklamať. Jediné, načo sa totiž môžu obe spoľahnúť, je ich vzájomné puto, ich priateľstvo...

Osobný názor: Niet čo dodať. Proste tak úžasný svet, aký urobila kolegiňa Meadová je presne taký v akom som vždy chcela žiť. Rose a Dimitrij sú spolu perfektný a majú tak... och to slovo... hlboký vzťah, ktorý mi spôsobuje brnenie v prstoch :D

Ukážka:
Když jsme skončili, pustili jsme se do cvičení útoku a já mohla použít jakoukoli provizorní zbraň a napadnout ho s ní. Kupodivu jsem se zmohla na to, abych mu zasadila pár úderů, ačkoli se zdálo, že mně to ublížilo mnohem víc než jemu. Když se rána odrazila, vždycky jsem se zapotácela, ale Dimitrij se ani nepohnul. Přesto mě to neodradilo a útočila jsem na něj dál, bojovala jsem s téměř slepou zuřivostí. Nevěděla jsem, koho si v tu chvíli představuju: Miu, nebo Jesse, nebo Ralfa. Možná všechny najednou.
Dimitrij konečně vyhlásil pauzu. Posbírali jsme náčiní, které jsme používali k boji, a všechno vrátili do skladu. Když jsme vše odložili, podíval se na mě, jako by si mě všiml až teď
"Tvoje ruce." Pronesl několik nadávek v ruštině. Teď už jsem poznala, že jsou to nadávky, ale odmítal mě naučit jejich význam. "Kde máš rukavice?"
Podívala jsem se na svoje ruce. Trpěly už celé týdny a dneska to bylo ještě horší. V té zimě se mi úplně vysušila a popraskala kůže, místy mi ruce dokonce trochu krvácely. Měla jsem puchýře. "Žádný nemám. V Portlandu jsem je nikdy nepotřebovala."
Znovu zanadával a naznačil mi, abych si sedla na židli. Sám došel pro lékárničku. Vlhkou gázou mi otřel z rukou krev a zavrčel: "Nějaké ti seženem."
Dívala jsem se na svoje zničené ruce, když mi je ošetřoval. "Tohle je jenom začátek, že jo?"
"Začátek čeho?"
"Mého příštího já. Budu jako Alberta. Ona... a ostatní strážkyně. Jsou pevný a vypracovaný. Bojujou a trénujou a pořád lítají po venku - už nejsou moc hezký." Odmlčela jsem se. "To... to je život. Ničí je to. Myslím jejich vizáž."
Na chviličku zaváhal a pohlédl na mé. Díval se na mě těma svýma žhavýma hnědýma očima a v hrudi se mi cosi sevřelo. Zatraceně. Tyhle svoje city vůči němu budu muset zarazit. "Tobě se to nestane. Ty jsi příliš..." Hledal to nejvýstižnější slovo a já už v duchu doplňovala jako bohyně. Strašně sexy. Dimitrij to ale vzdal a jenom řekl: "Tobě se to nestane."
Obrátil pozornost zase k mým rukám. Myslí si..myslí si, že jsem hezká? Věděla jsem, jaké reakce vzbuzuju u kluků svého věku, ale s ním... nevěděla jsem. Svírání v hrudi jen vzrůstalo.
"Mojí mamě se to stalo. Bývala krásná. Asi pořád ještě je, tak trochu. Ale ne tak, jak bývala." Hořce jsem dodala: "Už jsem ji dlouho neviděla. Co já vím, třeba teď vypadá úplně jinak."
"Ty svoji matku nemáš ráda," poznamenal.
"Všiml sis toho, co?"
"Sotva ji znáš."
"V tom to právě vězí. Opustila mě. Nechala mě na Aka­demii, aby mě tu vychovali."
Když skončil s čištěním mých otevřených ran, vytáhl ná­dobku s mastí, kterou mi začal vtírat do drsné kůže na rukou. Tak trochu jsem se ztrácela ve vlastních pocitech z toho, jak mi masíroval ruce.
"To říkáš ty..., ale co jiného měla dělat? Vím, že se chceš stát strážkyní. Vím, co to pro tebe znamená. Myslíš, že ona to vnímá jinak? Myslíš, že tě měla odtud vzít, když už jsi tu stejně strávila většinu života?"
Nelíbilo se mi, když po mně házel tak rozumnými argu­menty. "Tvrdíš, že jsem pokrytec?"
"Jen říkám, že bys na ni možná neměla být tak tvrdá. Je to velice uznávaná dhampýrka. Vyslala tě na cestu, aby z tebe bylo totéž."
"Taky by ji nezabilo, kdyby za mnou občas zajela na návštěvu," zadrmolila jsem. "Ale asi máš pravdu. V něčem. Mohlo bejt hůř. Mohli mě taky třeba vychovávat jako krvavou děvku."
Dimitrij na mě pohlédl. "Já vyrůstal v dhampýrské komuně. Nejsou tak zlé, jak si myslíš."
"Aha." Najednou jsem si připadala hloupě. "Nemyslela jsem…"
"To je v pořádku." Zase se soustředil jen na moje ruce.
"Takže ty jsi tam měl rodinu? Vyrůstal jsi s nima?"
Přikývl. "Matku a dvě sestry. Od té doby, co jsem nastou­pil do školy, jsem je moc neviděl, ale pořád jsme v kontaktu. Tahle společenství jsou hlavně o rodinách. Ať už jsi slyšela cokoli, všichni se tam mají rádi."
Moje zahořklost se vrátila. Dimitrij měl se svou ostudnou matkou a příbuznými mnohem šťastnější rodinný život než já se svou "respektovanou" matkou strážkyní. Taky svou matku určitě znal líp než já tu svou.
"]o, ale... není to divný? Nejezdí tam spousta Morojů navštěvovat... no, vždyť víš."
Krouživými pohyby mi maskoval ruce. "Občas."
Z jeho tónu zaznívalo cosi nebezpečného, cosi, co mi napovědělo, ze tohle téma mu není zrovna příjemné. "O-omlouvám se. Nechtěla jsem rozebírat nic špatnýho…"
"Nejspíš... sis nemyslela, že narazíme na něco špatného." prohlásil asi po minutě. Rty se mu zvlnily do přikrčeného úsměvu. "Ty asi neznáš svého otce, nebo jo?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. jediný, co o něm vím, je, že musel mít pěkný vlasy."

Obal:
český
originál

Posielam na e-mail.
~Alice~

Anne Bishop - ČD - Dedička Tieňov

15. února 2013 v 0:58 | Alice |  Knihy
Názov: Dediška Tieňov
Originálny názov: Heit to the Shadows
Autor: Anne Bishop
Žáner: Fantasy
Jazyk: český
Súbor: DOCX
Veľkosť: 2 210 kb
Typ: Trilógia
Kniha: Druhá

O knihe: V tomto násilnom, vášnivom i temnom svete fantázie vládne čistá krv - rasa čarodejníc a princov bojovníkov, ktorých sila sa ukrýva v magických drahokamoch. V druhom diele trilógie Čiernych drahokamov sa sny ríše Temnoty o osloboditeľke konečne stávajú skutočnosťou. Čistá krv čakala stáročia na príchod Čarodejnice, živej nositeľky mágie. Niektorí ju považujú za mýtus, ďalší odmietajú uveriť, zatiaľ čo niektorí sa tešia, že ju využijú ako bábku pre svoje vlastné temné zámery. Jaenellina fyzické zranenia vylieči len čas. Krehká myseľ je len ťažko schopná ochrániť ju pred hroznými spomienkami z detstva. Nič ju však nemôže odvrátiť od jej osudu, ktorý bude naplnený, až sa spomienky vrátia a mágia dozreje. Jaenellin bude donútená prijať svoj ​​údel. V ten deň sa ríša Temnoty dozvie, čo to znamená, keď vládne Čarodejnica ...

Osobný názor: Tak ako prvá kniha aj táto ma úplne dostala. Tu konečne Jaenellie ukáže svoju pravú tvár, svoju plnú silu a som na ňu tak pyšná. Všeobecne sa mi na tejto trilógií páči, že aj keď je Jaenellie hlavná hrdinka, nikdy sa kniha nepíše z jej pohľadu. Vždy je roprávačom niekto iný, ktorý opisuje stretnutie s ňou. Daemon, stratený v Šialenom kráľovstve, si konečne nájde cestu von a pridá sa k svojej Čarodejnici. Lucivar a Saetan... a Abdulvar a Prothvar

Ukážka:
Titian si očistila nůž o černý plášť, zatímco ostatní harpyje okrajovaly maso a házely kusy smečce psů, kteří čekali v půlkruhu kolem těla.
Tělo se svíjelo a stále ještě se trochu vzpínalo, ale ten bastard už nemohl volat víc o pomoc a tlumené zvuky, které vydával, ji naplňovaly spokojeností. Démon nemůže cítit bolest takovým způsobem, jak ji cítí živí lidé, ale bolest se násobí, a tenhleten nebyl mrtvý dost dlouho, aby jeho nervy zapomněly na pocity.
Jedna harpyje hodila dlouhý kus flákoty ze stehna smečce. Vůdce smečky ji chytil ve vzduchu, stáhl se do pozadí s kořistí a na ostatní vrčel. Zbytek smečky znovu vytvořil půlkruh a psi čekali, až na ně přijde řada. Feny pozorovaly mláďata, jak okusují palce u rukou a nohou.
Démoni většinou neposkytovali maso pro psy v Pekle. Existovala lepší kořist pro tyto velké lovce s černou srstí a rudýma očima. Byla přirozená pro tuto neustále chladnou a temnou říši stejně jako tito psi. Ale maso tohoto démona bylo plné čerstvé krve − a Titian věděla, že nepocházela z dobrovolného obětování.
Chvíli jim to trvalo, než ho vystopovaly. Nezdržoval se daleko od Hekatah, když jí Nejvyšší pán přednesl svou žádost. Až dnes v noci.
Na území Hekatah nebyly žádné brány a nejbližší dvě byly ostře střežené. Jedna byla poblíž Sídla, což bylo místo, kam si Hekatah už dávno netroufla přijít, a druhá se nacházela v teritoriu harpyjí, které patřilo Titian. Nebylo to místo pro neopatrné lidi, ať už byli sebevíc arogantní. Znamenalo to, že Hekatah a její služebníci museli putovat dlouhou cestu po větrech, aby se dostali k jiné bráně, anebo museli riskovat.
Dnes v noci Greer riskoval a musel za to zaplatit.
Kdyby měl dost času a mohl použít sílu svých drahokamů, mohlo se všechno vyvinout jinak, ale nebránily mu, když přišel k oltáři Temnoty a prošel bránou, takže neměl žádný důvod předpokládat, že by čekaly na jeho návrat. Jakmile však opustil svatyni, útok harpyjí přišel tak znenadání a byl tak brutální, že se jenom pokoušel krýt a utéct. I přesto se několik harpyjí spálilo a zmizelo, aby se z nich stal šepot Temnoty. Titian pro ně netruchlila. Jejich kratičká existence se rozptýlila v divoké radosti.
Nakonec tu zbyla jen jedna vyděšená mysl proti tolika rozzuřeným harpyjím, které zkoušely jeho slabost, zatímco Titian trénovala psy, kteří se neustále vzpínali po těle a nutili Greera, aby použil co nejvíc ze své zásoby síly ve svých drahokamech, aby se před nimi ubránil. Harpyje probořily jeho vnitřní bariéry ve stejné chvíli, kdy šíp z kuše Titian projel jeho tělem a připíchl ho ke stromu.
Když harpyje stahovaly tělo ze stromu a začaly ukrajovat maso, Titian se volně procházela Greerovou myslí s takovým potěšením, jako by vybírala dužinu z rozkřáplého ořechu. Viděla děti, kterým vysával krev. Viděla úzkou postel, krev na prostěradlech, známý mladý obličej, který poškrábaly jeho zmrzačené ruce. Spatřila Surreal a její dýku s parůžky, jak mu probodává srdce a podřezává hrdlo. Viděla ho, jak se na ni usmívá, když jeho vlastní nůž podřezával její hrdlo před mnoha staletími. A viděla, kde byl dnes v noci.
Titian schovala nůž a vyzkoušela ostří malé sekyrky, která ležela vedle ní.
Litovala, že ho nechytily ještě dříve, než se dostal do Malé Terreille. Jestli splnil svůj úkol u lorda Jorvala, brzy začnou kolovat řeči.
Strážce nebyl přirozenou bytostí v říši živých. Pořád se někdo bude divit a bude se šeptat − zejména když tím strážcem byl současně Nejvyšší pán Pekla. A dovedla si docela dost dobře představit, jak budou na drby reagovat kaeleerské královny.
Navštíví své příbuzné a poví jim, co od nich chce, pokud se jí naskytne příležitost. To by pomohlo.
Titian vzala do ruky sekerku. Harpyje uhnuly na stranu, aby udělaly místo své královně.
Končetiny byly pryč. Trup byl prázdný. V očích byl stále ještě záblesk inteligence, záblesk jeho existence. Ne moc, ale dost.
Třemi přesnými ranami Titian rozštěpila Greerovu lebku. Použila čepel, aby jednu ránu rozšířila natolik, aby se jí tam vešly prsty. Pak kost odtrhla.
Podívala se Greerovi do očí. Stále tam ještě něco bylo.
Zapískala na vůdce smečky a odstoupila stranou. Usmívala se, když si pes pochutnával na jeho mozku.


Obal:
originál
český

Posielam na e-mail.

~Alica~

Richelle Mead - Vampírska akadémia

15. února 2013 v 0:28 | Alice |  Knihy
Názov: Vampírska akarémia
Originálny názov: Vampire Academy
Autor: Richelle Mead
Žáner: Fantasy
Typ: séria

Knihy:
  1. Vampýrska akadémie
  2. Mraziví polibek
  3. Stínem políbená
  4. Krvaví Sľub
  5. Spoutáni Magií
  6. Poslední oběť

O knihách: Po zemi chodí rasa Vampírov, ktorí sú doslova kráčajúcimi mŕtvolami. Hovorí sa im Strigojovia, a ak o nich ešte nemáte nočné mory, čoskoro ich mať budete. Sú silní a rýchli. Zabíjajú bez váhania a bez zľutovania. Navyše sú nesmrteľní a vďaka tomu je sakramentsky ťažké je zničiť. Existujú iba tri spôsoby, ako to urobiť: prebodnúť im srdce strieborným kolom, odseknúť im hlavu alebo ich zapáliť. Nič z toho nie je jednoduché, ale stále je to lepšie ako nemať vôbec žiadnu možnosť.

Po svete chodia aj dobrí Vampíri. Nazývajú sa Morojovia. Sú živí a disponujú neuveriteľnými magickými schopnosťami v ovládaní jednotlivých živlov - zeme, vzduchu, vody a ohňa. (Teda väčšina Morojov to vie - ale výnimky vysvetlím neskôr.) Inak mágiu veľmi nepoužívajú, čo je vážne smutné. Bola by to skvelá zbraň, lenže Morojovia sú presvedčení, že mágia by sa mala využívať len k mierumilovným účelom. To je jedno z najdôležitejších pravidiel ich spoločenstiev. Morojovia sú zvyčajne vysokí a štíhli a neznášajú nadbytok slnečného svetla. Ale to im vynahradzujú nadľudské schopnosti ich zmyslov: zraku, čuchu a sluchu.

Oba druhy Vampírov potrebujú krv. To z nich koniec koncov robí Vampírov. Morojové ale nezabíjajú. Namiesto toho majú okolo seba ľudské darcu, ktorí im krv poskytujú dobrovoľne po menších dávkach. Darcovia to robia preto, že vampýřím uhryznutím sa im vyplaví do krvi endorfíny, po ktorých sa cíti vážne, vážne skvele a môžu na nich dokonca byť závislí. Toto viem z osobnej skúsenosti. Títo ľudskí darcovia sú v podstate drogovo závislí na upírím uhryznutí.
Keď Strigoj pije krv svojej obete a tú potom prinúti napiť sa na oplátku jeho vlastnej krvi ..., hneď máte na svete nového Strigoja. Toto sa môže stať komukoľvek: Morojovi, človeku, alebo ... dhampýrovi.

Dhampýr.
To je to, čo som ja. Dhampýri sú napoly ľudia, napoly Morojovia. Rada si myslím, že máme z oboch rás to najlepšie. Som silná a zdatná ako ľudia. Na slnko si môžem chodiť, ako sa mi zrovna zachce. Ale rovnako ako Morojovia mám naozaj dobré zmysly a reflexy. Výsledkom je, že z dhampýrov bývajú najlepší osobný strážcovia - čo robí väčšina z nás. Hovoria nám strážcovia.

Osobný názor: Jednoznačne v prvejj 10. mojich obľúbených kníh. Je to napínavé, dramatické a plné lásky. Ale nie takej lásky ako napr. Twilight - on vidí mňa ja vidím jeho... BOOM a chodíme spolu - tu je to láska medzi žiačkou a učiteľom. Viem, niekto by si pomyslel, že ten dotyčný je pedofil, ale ak si to niekto čo i len o Dimi trijovi pomyslí, vyrežem mu jazyk kým to stihne povedať! A to myslím vážne. On je proste úžasný. Takto si ja predstavujem perfektného chlapa. Až na ten jeho zvyk počúvať hudbu 80. rokov :D

Obaly:


~Alice~

E.L. James - 50 odtieňov sivej

15. února 2013 v 0:02 | Alice |  Knihy
Názov: Päťdesiat odtieňov sivej
Originálny názov: Fifty Shades of Grey
Autor: E.L. James
Žáner: Erotický román
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 3 009 kb
Typ: séria
Kniha: Prvá

O knihe: Strhujúci erotický román o temných túžbach v každom z nás...

Osobný názor: Budem sa snažiť byť nezaujatá a otvorené, ale neručím za seba. Táto kniha ma ako každá iná zaujala. Na mnohých scénach som sa zasmiala a tak, ale potom keď prišlo ta ten drsný sex... no neviem nevie. Bolo to fakt vzrušujúce, ale nemohla som si nepredstavovať Bellu a Edwarda. Aj keď to autorka zmenila perfektne, vždy tam boli prvky z Twilightu. Pri poslednej kapitole, keď mu konečne povedala dosť som na ňu bola tak pyšná, ako ešte na žiadnu hrdinku nie. Aj keď, všetko podstupovala dobrovoľne, za čo ju aj neznášam. V podstate jediné čo na tom bolo dobré bol ten vanilkoví sex :D

Ukážka:
"Ana, jmenuji se Ana," hlesnu. "S čím vám mohu pomoci, pane Greyi?" Usměje se a znovu to vypadá, jako by byl zasvěcen do nějakého tajného spiknutí. Znervózňuje mě to.
Zhluboka se nadechuju a nasazuju si svou profesionální masku vtomhle-obchodě-pracuju-už-celé-roky. To dokážu.
"Je tu pár věcí, které potřebuji. Pro začátek bych chtěl kabelové svorky," zavrní a přitom se tváří napůl chladně a napůl pobaveně. Kabelové svorky?
"Nabízíme různé délky. Mám vám ukázat, kde jsou?" vypravím ze sebe tiše a rozechvěle. Seber se, Steeleová. Pohledné obočí pana Greye se lehce stáhne.
"Veďte mě, prosím, slečno Steeleová," požádá mě.
Zatímco obcházím pult, snažím se o nenucenost, ale ve skutečnosti se musím pekelně soustředit, abych nezakopla o své vlastní nohy, protože právě získaly konzistenci želé. Jsem tak šťastná, že jsem si na sebe ráno natáhla své nejlepší džíny.
"Jsou v oddělení elektrického zboží, osmá ulička," udávám až moc radostně. Pohlédnu na něj a téměř okamžitě toho lituju. Kruci, je tak pohledný.
"Až po vás," vydechne a pokyne mi svou dlouhoprstou rukou s dokonale pěstěnými nehty.Vedu ho do příslušné sekce. Cestou se pravděpodobně zadusím svým vlastním srdcem, protože ho mám až v krku, odkud se pokouší prorazit ven mými ústy. Co dělá v Portlandu? Proč přišel sem, ke Claytonovým? A z nějaké zanedbatelné a nepoužívané části mého mozku pravděpodobně umístěné uvnitř medulla oblongata, někde poblíž sídla mého podvědomí - přichází myšlenka: Je tu kvůli tobě. To v žádném případě! popírám okamžitě. Pročby tenhle krásný, mocný a kultivovaný muž měl chtít vidět právě mě? Ta myšlenka je tak absurdní, že ji okamžitě zavrhuju.
"Jste v Portlandu obchodně?" ptám se o oktávu vyšším hlasem. Jako bych si skřípla prst do dveří. Sakra! Uklidni se, Ano!
"Zastavil jsem se ve Vancouveru na zemědělské fakultě vaší univerzity. V současné době tam podporuji výzkum týkající se střídání plodin a nauky o půdě," poznamenává věcně. Vidíš? Vůbec tu není kvůli tobě,vysmívá se mi mé podvědomí, halasně, pyšně a nabubřele. Až se zardím nad svou pošetilostí a nezdárnými myšlenkami.
"To je taky součástí vašeho plánu, jak nakrmit svět?" zavtipkuju.
"Dalo by se to tak říct," připouští a jeho rty se zvlní v lehkém úsměvu.Upírá pohled na nabídku vystavených kabelových svorek. Pro všechno na světě, co s nimi hodlá dělat? Nějak si ho nedokážu představit jako domácího kutila. Prsty přejíždí po jednotlivých baleních a já jsem z nějakého nevysvětlitelného důvodu nucena uhnout pohledem. Shýbá se a vybírá si jeden balíček.
"Tyhle budou vyhovovat," pronáší s tím svým ó-tak-tajemným úsměvem.
"Ještě něco dalšího?"
"Snad nějakou širokou lepicí pásku." Širokou lepicí pásku?
"Tapetujete?" vylétne ze mě dřív, než to dokážu zarazit. Na takovou práci má určitě vlastní tým nebo si na to najímá firmu.
"Ne, netapetuji," odvětí rychle a vzápětí se uculí, takže mám vtíravý pocit, že se mi směje.To jsem tak směšná? Nebo snad směšně vypadám?
"Tudy," pípnu rozpačitě. "Lepicí pásky jsou v oddělení dekorací."Letmo se po něm ohlédnu.
"Pracujete tady už dlouho?" zjišťuje tlumeným hlasem, zatímco mě soustředěně sleduje. V obličeji získávám jasně rudou barvu. Proboha, proč na mě musí mít zrovna takový účinek? Připadám si, jako by mi bylo čtrnáct - společenské trdlo a jako vždy úplně mimo. Kupředu hleď, Steeleová!
"Čtyři roky," kuňknu, když přicházíme na místo. Abych se nějak rozptýlila, shýbám se a vybírám dvě různé šíře lepicích pásek, které nabízíme.
"Vezmu si tuhle," pronese Grey měkce a ukáže na tu širší, kterou mu vzápětí podávám. Naše prsty se přitom o sebe krátce otřou a to proudění je zpátky - zasahuje mě, jako bych se dotkla obnaženého elektrického vedení. Bezděky zalapám po dechu, když vnímám, jak mnou prostupuje a klesá až někam do temných neprobádaných hlubin mého podbřišku. Zoufale se pokouším posbírat zbytky vnitřní rovnováhy.
"Přejete si ještě něco?" zachraptím dýchavičně. Nepatrně se mu rozšiřují oči.
"Nějaký provaz, myslím." Jeho hlas se teď podobá mému, taky ochraptěl.
"Tudy." Pokynu hlavou příslušným směrem, abych skryla další uzardění, a vykročím vstříc danému regálu.
"Jaký typ byste si představoval? Máme tu syntetické, z přírodních vláken… různé motouzy… kabelové šňůry -" zarazím se, když spatřím jeho výraz, to, jak mu potemněly oči. Ty bláho!

Obal:

Nevhodné pre deti do 18 rokov!!!
Posielam na e-mail.

~Alice~

Anne Bishop - ČD - Dcéra čistej krvi

5. února 2013 v 18:32 | Alice |  Knihy
Názov: Dcéra čistej krvi
Originálny názov: Daughter of the Blood
Autor: Anne Bishop
Žáner: Fantasy
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 2 290 kb
Typ: trilógia
Kniha: Prvá

O knihe: Čo keby existovala kultúra vychádzajúca z temnej strany fantázie? Akú by mala morálku a meradlo hodnôt? Čo keby táto kultúra bola vo svojej Temnote veľmi elegantné a bola by rovnako nežná ako výbušná, vášnivá a násilná? Čo keby ženy boli dominantným rodom, ktorému by agresívny a inteligentný muži-bojovníci slúžili? Pred siedmimi stovkami rokov čierna vdova prežila mystické videnie a z pavučiny jej snov a vízií vzišlo starodávne proroctvo. Teraz sa ríša Temnoty pripravuje na príchod Kráľovnej, ktorá bude vládnuť oveľa väčšou mocou a silou ako samotný pán Pekla. Ale Kráľovná je ešte mladá, prístupná všetkým vplyvom a korupcii. Kto ovláda Kráľovnú, ovláda aj Temnotu.

Osobný názor: Malá Jaenelle je proste úžasná. Každú stránku z tejto knihy som doslova prehltla a užila som si to ako už dlho nie. Bishopová je perfektná spisovateľka a jej postavy majú vždy nemenný osobytí charakter, čo sa mi neskutočne páči. Vrele odporúčam! :D

Ukážka:
Ani zběsilé bušení na dveře pracovny nemohlo konkurovat Prothvarovu nekonečnému nadávání a Jaenellininu rozzuřenému ječení. Saetan zavřel knihu na pultíku. Bývaly doby, a nebylo to tak dávno, kdy tyhle dveře nechtěl vůbec nikdo otevírat, natož tlouci do nich pěstmi tak, že by z nich mohlo zůstat dříví na podpal. Saetan se přesunul a usedl k rohu stolu z černého dřeva, zkřížil ruce na prsou a vyčkával. Do místnosti vtrhl Andulvar a jeho výraz v obličeji byl neklidnou směsicí strachu a zloby. Prothvar vešel přímo za ním a táhl Jaenelle vzadu za šaty. Když se snažila nějak vydrápnout z jeho sevření, chytil ji a zvedl do vzduchu.
"Postav mě na zem, Prothvare!" Jaenelle skrčila koleno a uštědřila mu nohou kopanec do rozkroku.
Prothvar zaúpěl a upustil ji na zem.
Namísto aby upadla, Jaenelle se krásně obrátila ve vzduchu a až pak dopadla lehce na nohy; ještě chvíli zůstala ve vzduchu asi třicet centimetrů nad podlahou, když začala nadávat v mnoha jazycích, které Saetan nedokázal vůbec identifikovat. Saetan se přinutil k tomu, aby vypadal autoritativně a neutrálně, a poněkud váhavě se rozhodl, že teď není ta správná chvíle, aby s Jaenelle diskutoval o vybraném slovníku u mladých dam.
"Jaenelle, kopnout muže do slabin může být účinný způsob jak získat jeho pozornost, ale není to něco, co by si mohla dovolit dívka jako ty." Trhl hlavou, když veškerou pozornost věnovala teď jemu.
"Proč ne?" chtěla vědět. "Jeden přítel mi řekl, co mám udělat, když mě chce nějaký mužský napadnout zezadu. Donutil mě, abych mu slíbila, že to tak budu dělat."
Saetan nadzvedl obočí: "To ti prozradil tvůj přítel?" Jak zajímavé. Než mohl pokračovat, Andulvar mu hrozivě skočil do řeči:
"To ale není hlavní problém, SaDiablo."
"Tak co se tedy stalo?" Ne, že by to zrovna chtěl vědět.
Prothvar ukázal na Jaenelle. "Tahle malá… ona… řekni mu to!"
Jaenelle sevřela ruce v pěst a zírala na Prothvara. "Byla to tvoje chyba. Smál ses a nechtěl mě učit. To ty jsi mě srazil dolů." Saetan zvedl ruku: "Tak pomalu. Co tě měl učit?"
"Nechtěl mě učit létat," odpověděla Jaenelle vyčítavě.
"Nemáš křídla!" vyštěkl Prothvar.
"Dokážu létat stejně jako ty!"
"Nemáš na to výcvik!"
"Protože mě to nechceš naučit!"
"Krucinál, a taky to nemám v úmyslu!"
Jaenelle ze sebe vypravila érijenskou nadávku, až Prothvarovi málem vypadly oči z důlků.
Andulvarův obličej zrudl do varovného odstínu nachové, pak ukázal na dveře a zařval: "VEN!"
Jaenelle uraženě odešla ze studovny a Prothvar se belhal za ní. Saetan si dal ruku před ústa. Chtělo se mu smát. Sladká Temnoto, jak moc se mu chtělo smát, ale pohled do Andulvarových očí ho varoval, že kdyby se jen uculil, rozhoří se mezi nimi hádka.
"Takže ty se náramně bavíš," zabrblal Andulvar a zašustil křídly.
Saetan si několikrát odkašlal. "Předpokládám, že musí být pro Prothvara obtížné přijít na to, že je v koncích, když má co do činění se sedmiletou dívkou. Neuvědomil jsem si, že válečníkovo ego se dá pochroumat tak snadno."
Andulvarův pochmurný výraz se neměnil. Saetan se začínal zlobit. "Buď rozumný, Andulvare. Tak se chce naučit létat. Viděl jsi, jak lehce balancuje ve vzduchu."
"Viděl jsem toho ještě víc," vyštěkl Andulvar.
Saetan zaskřípal zuby a počítal do deseti. Dvakrát. "Tak mi o tom pověz."
Andulvar zkřížil ruce na hrudníku a zahleděl se do stropu.
"Její kamarádka Katrine jí ukazuje, jak se létá, ale Katrine létá jako motýl a Jaenelle chce létat jako jestřáb, jako Érijen. Tak požádala Prothvara, aby ji to naučil. A on se jí začal smát − připouštím, že to zrovna nebyla moc rozumná věc, a ona…"
"Protestovala."
"…skočila dolů z velké věže v Sídle."
Chvíli bylo ticho, než Saetan vybuchl: "Cože?"
"SaDiablo, ty přece znáš tu vysokou věž. Ty jsi to zatracené místo sám postavil. Vyšplhala až nahoru a pak prostě seskočila. Pořád ti to připadá zábavné?"
Saetan si mnul ruce na stole. Celé tělo se mu třáslo. "Takže Prothvar ji chytil, když padala."
Andulvar si odfrknul: "Málem ji zabil. Když skočila, vrhl se za ní střemhlav. Naneštěstí zůstala stát jen tak ve vzduchu asi tak tři metry pod kamennou římsou. Když ji míjel, vrazil do ní, takže
začali padat oba dolů, asi tři čtvrtiny té výšky se řítili dolů, než se mu podařilo trochu ustálit ten pád."
"Matko noci," zamumlal Saetan.
"Kéž je Temnota milosrdná. Takže co s tím hodláš udělat?"
"Promluvím si s ní," odpověděl Saetan pochmurně, vypustil myšlenku za dveře a pozoroval, jak se snadno a rychle otevřely.
"Jaenelle."
Jaenelle došla až k němu a její vztek už vychladl, nicméně byla pevně přesvědčená o své pravdě, což si Saetan až příliš dobře uvědomoval. Saetan bojoval, aby udržel svůj temperament na uzdě, a chvíli si ji pozorně prohlížel: "Andulvar mi řekl, co se stalo. Máš mi k tomu co říct?"
"Prothvar se mi nemusel smát. Já se mu taky nesměju."
"K létání potřebuješ křídla, Jaenelle."
"Nepotřebuješ křídla, abys putoval po větrech. Není v tom zas tak velký rozdíl. A i Érijenové potřebují znát několik kouzel, aby létali. Aspoň to tak říkal Prothvar."
Nevěděl, co je horší: Jaenelle, když přehání, nebo Jaenelle, když rozumně uvažuje.
Saetan si povzdechl a položil své ruce na její malé, které
vypadaly tak křehce. "Vyděsila jsi ho. Jak měl vědět, že se prostě
nezřítíš k zemi?"
"Měla jsem mu to říct," odpověděla a připadala si dost potrestaná.
Saetan na chvíli zavřel oči a zběsile přemýšlel. "Výborně. Andulvar a Prothvar tě naučí létat tak, jak létají Érijenové. Na oplátku ale musíš slíbit, že budeš dodržovat jejich instrukce a budeš trénovat všechno ve správném pořadí. Žádné seskakování z věže, žádné překvapivé padání z útesů…" Její provinilý pohled
způsobil, že mu srdce začalo bít velice podivným rytmem.
Zakončil svou řeč staženým hlasem: "…žádné zkoušení na dráze pro čistou krev… nebo na kterékoli jiné dráze, dokud nebudou mít pocit, že jsi na to dost připravená."
Andulvar se odvrátil a sám pro sebe mumlal různé nadávky.
"Domluveno?" Saetan se zeptal a zadržel dech.
Jaenelle přikývla, nešťastně a rezignovaně. Stejně jako brány i dráhy existovaly ve všech třech říších. Na rozdíl od bran existovaly dráhy jen na území Askavi. V Terreille to byly zkušební dráhy pro érijenské válečníky, kaňony, kde se větry setkávaly pro nebezpečnou a velice nebezpečnou zkoušku mentální i fyzické sily. Dráha čisté krve držela lehčí větry − od bílé barvy po opálovou. Ty ostatní…

Obal:
originál
český

Posielam na e-mail.

~Alice~

Anne Bishop - Čierne drahokamy

3. února 2013 v 14:12 | Alice |  Knihy
Názov: Trilógia Čierne drahokamy
Originálny názov: The Black Jewels Trilogy
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy
Typ: trilógia

Osobný názor: Pahám nazem, lížem podlahu, kúľam sa tu a ešte neviem čo od blaženosti. Perfektné knihy. Milujem, keď sú hlavné hrdinky takéé... iné proste. Najsilnejšie, najnebespešnejšie, najlepšie... proste milujem Jaenelle, milujem Lucivara, milujem Seatana, milujem Daemona a všetkých démonov, čierne vzdovy... proste všetko

Knihy:
  1. Dcéra čistej krvi
  2. Dedička tieňov
  3. Kráľovná Temnoty


~Alice~