ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






J.R. Ward - BČD - Vyvolený milenec

29. ledna 2013 v 14:33 | Alice |  Knihy
Názov: Vyvolený milenec
Originálny názov: Lover Enshrined
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love Story
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 1 599 kb
Typ: séria
Kniha: Šiesta

O knihe: So svojou neskonalou vernosťou Bratstvu sa Phury obetoval pre zachovanie svojho rodu a stal sa mužom zodpovedným za jeho pokračovanie. Bol vybraný, aby sa stal otcom mnohých synov a dcér a zaistil tak prežitie rodu a zachovanie jeho tradícií a zrodu nových jeho bojovníkov. Jeho prvá žena Cormia, ktorá túži získať nielen jeho telo ale i srdce, odkrýva Phuryho obavy skryté pod jeho vznešenou zodpovednosťou. Medzitým sa však divokosť útokov nepriateľov rodu stupňuje, smútok sa šíri sídlom Bratstva, a Phury sa musí rozhodnúť medzi láskou a povinnosťou.

Osobný názor: Phury je cvok. Celí život žil v celibáte, a preto mu aj prischla táto prezývka. Ani ja sama neviem, prečo žil bez sexu, ale to je vedľajšie. Najepickejšia scéna z celej knihy je, keď mu Cormia češe vlasy. Nádherne napísané :D

Ukážka:
"Milosti."
Otočil se. Ve dveřích chrámu stála Directrix, dlouhé bílé roucho až na zem, tmavé vlasy stočené do uzlu na temeni. Mírný úsměv a klid, který jí vyzařoval z očí, jí dodával blažený výraz vědoucí osoby. Pokojné přesvědčení jí Phury mohl jen závidět. Amalya se mu poklonila. V předepsaném oděvu Vyvolených vypadala křehce a elegantně. "Ráda tě vidím."
Opětoval jí úklonu. "Já tebe také."
"Děkuji ti za audienci." Napřímila se. Nastalo ticho.
On ho však neporušil. Když konečně promluvila, zdálo se, že volí slova velmi opatrně.
"Napadlo mě, že by ses možná rád seznámil s ostatními Vyvolenými."
Jaké seznámení má asi na mysli?
Nic oficiálního, ujistil ho čaroděj. Sendvič k francouzským polibkům, lívanečky při devětašedesátce a hrst tvých koulí.
"Cormii se daří dobře," řekl. Návrh na setkání ignoroval.
"Viděla jsem ji včera." Její tón byl přívětivý, ale neutrální, jako by s ním nesouhlasila.
"Opravdu?"
Hluboce se poklonila. "Odpusť, Milosti. Měla výročí narozenin a zvyk vyžadoval, abych jí předala svitek. Když ses mi neozýval, navštívila jsem ji. Snažila jsem se tě kontaktovat během dne." Kristepane, tak Cormia měla narozeniny, a nikomu nic neřekla? Řekla to přece Johnovi. Dostala od něj náramek. Phury potlačil zasakrování. Měl jí taky něco darovat.
Odkašlal si. "Omlouvám se, že jsem se neohlásil." Amalya se narovnala. "Je to tvé právo. Neomlouvej se, prosím."
V nastalém dlouhém tichu vyčetl v jejích mírných očích otázku. "Ne, ještě k tomu nedošlo."
Svěsila ramena. "Odmítla tě?" Vzpomněl si, co se odehrálo na podlaze u lehátka.
To on přestal. "Ne. To já."
"Ty nemůžeš v ničem pochybit."
"To není pravda. Dej na mě."
Directrix poodešla stranou, ruce sevřené kolem medailonku na krku. Vypadal přesně jako ten jeho, ale visel na bílé saténové stuze. On měl svou vězeňskou kouli připevněnou na černém řetězu.
Amalya se zastavila u postele a zlehka pohladila prsty polštář. Pak zopakovala svůj návrh: "Napadlo mě, že
se možná budeš chtít seznámit s ostatními."
Tak to teda ne. Cormii za jinou První družku nevymění. "Vím, kam tím míříš, ale nejde o to, že bych Cormii nechtěl."
"Třeba by ses rád setkal s jinou." Byl to zřejmě nejzdvořilejší způsob, jak si Directrix umí dupnout a udeřit na něj, že se buď vyspí s Cormií, nebo to zkusí s jinou z jejích sester. Nepřekvapilo ho to. Patová situace trvá už pět měsíců. Nakonec… Možná by to pár problémů vyřešilo. Až na to, že kdyby souhlasil s jinou První družkou, jako by Cormii proklel. Vyvolené by si o ní myslely, že selhala, a ona by měla týž dojem - přestože to tak vůbec není!
"Jak jsem řekl. Cormia mi vyhovuje."
"Jistě… ale možná by ses lépe uvolnil s některou z nás, ostatních. Kupříkladu Layla. Má pohlednou tvář a sošnou postavu a je vyškolená jako ehros."
"To Cormii neudělám. Zabilo by ji to."
"Milosti… stejně se trápí. Viděla jsem jí to na očích." Directrix k němu přistoupila.
"Ba co víc. My ostatní jsme vězeňkyněmi naší tradice. Z celého srdce jsme věřily, že se naše poslání obnoví a poslouží témuž účelu jako kdysi. Pokud si vybereš jinou První družku a završíš obřad, zbavíš nás všechny břemene marnosti.
Všechny včetně Cormie. Není šťastná, Milosti. O nic víc než ty."

Znovu si ji představil na té posteli, nahou a svázanou… Příčilo se jí to od samého začátku. Vzpomněl si, jak je zamlklá. Vzpomněl si, jak v sobě nenašla odvahu říct, že se potřebuje nakrmit. Jak se ani slovem nezmínila o svých narozeninách. Nebo o tom, že by se chtěla podívat ven. Ani o těch budovách z párátek, které si staví v ložnici. Jednou procházkou po chodbě jí nevynahradí všechno to, co jí nedopřál.
"Jsme v bezvýchodné situaci," prohlásila Directrix.
"A nejenom my. Ty také, Milosti."
Co když lpí na Cormii proto, že kdyby se stala jeho První družkou, nemusel by se užírat starostmi se sexem? Jistě, chce se o ni postarat a chránit ji, což jsou vznešené pohnutky, ale důsledky toho stavu by rovněž svědčily v jeho prospěch.
Řada Vyvolených po něm touží a chce ho. Když pod přísahou přijímal svou pozici, viděl jim to na očích. Dobrovolně na to přistoupil. Slíbil to. Nejvyšší čas, aby přestal porušovat dané slovo.
"Milosti, mohl bys jít se mnou, prosím? Chci ti uká- zat jedno místo ve Svatyni."
Vyšel za Amalyí z chrámu a společně mlčky scházeli po svahu ke skupině čtyřpodlažních staveb s majestátním sloupovím.
"To jsou příbytky Vyvolených," upozornila ho, "ale tam naše kroky nesměřují."
To je dobře, pomyslel si a vrhl pohled k bílým budovám. Když je míjel, všiml si, že žádné z oken není zasklené, a uvědomil si, že k tomu neexistuje žádný důvod. Není tady žádný hmyz a zvířata, zřejmě ani neprší. Samozřejmě to znamená, že mezi ním a Vyvolenými, které ho z oken pozorují, nestojí žádné překážky.
V každém okně každé místnosti je jedna žena.
Kristepane…
"Jsme tady." Directrix se zastavila před přízemní budovou a odemkla dvoje dvoukřídlé dveře. Když je otevřela dokořán, Phurymu klesla čelist. Všude stály kolébky. Nekonečné řady bílých kolébek.
Zatímco se snažil nadechnout, do hlasu Directrix se vloudila toužebná lítost. "Bývalo tady tak veselo, tak živo. Oplývalo to zde budoucností. Kdyby sis vybral jinou - Není ti dobře, Milosti? Phury ustoupil. Nemůže dýchat. Nemůže se… nadechnout.
"Milosti?" Natáhla ruku.
Ucukl. "Jsem v pořádku."
Dýchej, sakra. Dýchej! Vždyť jsi s tím souhlasil. Vzmuž se.
Vzápětí začal čaroděj vyjmenovávat případ za případem, kdy někoho nechal na holičkách. Nejprve mu připomněl tu nedávnou patálii se Zsadistem a Wrathem a zvěrstva s bezduchými, načež zapátral v minulosti a upozornil ho, jak hluboce zklamal své rodiče. Phuryho nenapadlo nic, co by kdy udělal správně. Je lapený osudem, vězněm sám sobě.
Aspoň Cormii může osvobodit. Osvobodit ji od něj. Directrix zřetelně zpanikařila.
"Milosti, možná bys měl na okamžik ulehnout -"
"Vyberu si jinou."
"Jinou -"
"Vyberu si jinou První družku."


Obal:
originál
český

Nevhodné pre deti do 18 rokov!
Posielam na e-mail.

~Alice~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama