ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






J.R. Ward - BČD - Milenec z večnosti

21. ledna 2013 v 2:35 | Alice
Názov: Milenec z večnosti
Originálny názov: Lover Eternal
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love story
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 1 344 kb
Typ: séria
Kniha: Druhá

O knihe: Autorka sa vracia do tieňov Caldwellu, aby rozprávala čitateľom ďalšie dobrodružstvo členov bratstva. Tentoraz sa stredom jej pozornosti stáva Rhage, najlepší bojovník medzi upírmi a nejnenasytnější milenec. Rhage bol prekliaty a v duši mu zúri démon, ktorý ho robí nebezpečným pre všetkých v jeho okolí. O to väčšia starosť má o smrteľné dievča Mary, hodené do sveta upírov a zverené do jeho starostlivosti, o ktorej vie, že je k nemu priťahovaná rovnako intenzívne, ako on k nej.

Osobný názor: Milujem Rhaga. Proste Hollywoodov humor a svaly a tetovanie a celé jeho vystupovanie žeriem. PO Wrathovi a Zsadistovi môj najobľúbenejší bojovník. Veľa som sa naplakala, kvôli ťažkým rozhodnutiam, a ešte ťažším následkom, ktoré sa Rhageovi stali, ale fakt dobre to skončí, a keď musím uznať, že toto som na konci nečakala.

Ukážka:
Kristepane… Vždyť je to lidská žena. A je nemocná.Snad dokonce umírá…
"Kdo jsi?" udeřil na ni. "Jak ses sem dostala?" Odpověděl mu jen její zrychlený dech. Do chřípí mu pronikla vůně hořícího dřeva; pach jejího strachu. Je z něj pekelně vyděšená. Zkusil mírnější tón.
"Já ti neublížím. Ale tady nemáš co dělat, a proto chci vědět, kdo jsi."
Hrdlo pod jeho rukou se zavlnilo, jako by ztěžka polkla.
"Jmenuju se… jmenuju se Mary. A jsem tady s přítelkyní." Rhage zadržel dech. Srdce mu poskočilo a pak zvolnilo rytmus.
"Řekni to ještě jednou," zašeptal.
"Hm… Jmenuju se Mary Luceová. Jsem přítelkyně Belly… Přišly jsme sem s jedním mladíkem. S Johnem Matthewem. Na pozvání."
Rhage se zachvěl a tělo mu zaplavila hřejivá vlna. Melodická intonace jejího hlasu, rytmus její řeči, zvuk jejích slov - to všechno mu obestřelo smysly, uklidnilo ho a osvěžilo a navodilo uspokojení. A současně sladce spoutalo.
Zavřel oči. "Řekni ještě něco."
"Cože?" Znělo to popleteně.
"Mluv. Mluv na mě. Chci slyšet tvůj hlas."
Mlčela. A zrovna když ji chtěl znovu požádat, aby něco řekla, promluvila:
"Připadá mi, že nejsi v pořádku. Nepotřebuješ doktora?"
Proti své vůli se zapotácel. Na slovech mu nezáleží. Zato její hlas… Hluboký, mírný. Proniká mu až do samého nitra duše. Měl pocit, jako by ho hladil na vnitřní straně pokožky.
"Ještě," řekl a přemístil dlaň na přední stranu jejího krku, aby mohl lépe vnímat vibrace v hrdle.
"Mohl… mohl bys mě laskavě pustit?"
Zvedl i druhou paži. "Ne." Zjistil, že má na sobě flísovou mikinu. Odhrnul límec a položil jí ruku na rameno, aby se
mu nemohla vykroutit. "Mluv."
Začala sebou šít. "Bráníš mi v pohybu."
"Já vím. Mluv."
"Kristepane. Co chceš, abych řekla?"
Její hlas zní andělsky i při podráždění. "Cokoli."
"Tak dobře. Dej ruku pryč z mého krku a pusť mě, nebo ti vrazím koleno tam, kde ti to nebude příjemný."
Zasmál se. Pak se k ní přitiskl dolní částí těla a uvěznil ji stehny a boky. Když na ni nalehl, ztuhla, ale on tak získal skvělé povědomí o její postavě. Je štíhlá, ale i přesto má typicky ženské proporce a je zaoblená na těch správných místech. Její plná ňadra se dotýkají jeho hrudi, jeho boky měkce spočívají na jejích, břicho má jako polštářek.
"Mluv, nepřestávej," pošeptal jí do ucha. A senzačně voní. Čistě. Svěže. Jako citron. Když mu zatlačila dlaněmi do ramenou, nalehl na ni plnou váhou. Z úst jí unikl prudký poryv dechu.
"Prosím," naléhal. Ucítil mírný tlak na hrudi, jako by se hluboce nadechovala.
"Já… nemám ti co říct. Snad jen to, aby ses na mě přestal mačkat."
Usmál se a přitom dbal, aby nechal zavřená ústa. Nebylo by moudré převádět špičáky, zvlášť když ona ještě neví, co je Rhage zač.
"Tak to řekni."
"Co?"
"Cokoli. Říkej cokoli. Prostě to opakuj pořád dokola. Prosím…"
Naježila se. Pach strachu vystřídala pronikavá kořeněná vůně. Vůně čerstvě natrhané máty. Podle všeho se naštvala.
"Tak řekni to," komandoval ji. Chtěl znovu zakusit to, co v něm navozuje její hlas.
"Jak chceš. Cokoli. Cokoli." Náhle se rozesmála. Zvuk jejího smíchu mu vystřelil páteří až do mozku. Jako by mu sežehl buňky šedé kůry.
"Cokoli. Co-ko-li. Co-koli. Coko-li. Tak, stačí ti to? Už mě konečně pustíš?"
"Ne." Zase sebou začala mlít, přičemž se jich těla o sebe báječně otírala. Okamžitě poznal, kdy se její úzkost a podráždění změnilo v cosi dychtivějšího. Vtáhl do nosu její vzrušení, které líbezně provonělo vzduch - a vzápětí na to patřičně zareagoval. Najednou mu byly kalhoty jaksi těsné.
"Mluv na mě, Mary." Pomalu krouživě pohnul boky proti jejímu tělu a otřel se vzrušeným penisem o její břicho. Rázem v sobě rozdmýchal slastnou bolest a v Mary žár. Po několika vteřinách z ní spadlo napětí a instinktivně se poddala dotekům jeho svalů a klína. Ruce, kterými ho držela za pas a jimiž se ho ještě před chvilkou pokoušela odstrčit, ochably a přilnuly k němu. Pak je zvolna přesunula na bedra, jako by jí nebylo jasné, proč na jeho důvěrnosti reaguje právě takhle.
Přitiskl se k ní ještě o chloupek víc, aby dal najevo souhlas s tím, co udělala, a vyprovokoval ji k odvážnějším dotykům. Když mu přejela dlaněmi po zádech, unikl mu z hrdla hluboký, vrnivý zvuk. Sklonil hlavu tak, aby se jeho ucho ocitlo co nejblíž k jejím rtům. Chtěl navrhnout další slovo, které by mu řekla, něco jako pozoruhodný nebo šepotání nebo ananas. Případně superantikontramultiextraunikátní.
Účinek, který v něm vyvolala, se vyrovnal působení nějaké mocné omamné látky navozující směsici sexuální potřeby a hlubokého uvolnění. Jako by prožíval orgasmus a současně se při něm propadal do mírumilovného spánku. Nic podobného ještě nikdy necítil. Vtom jím projel mrazivý chlad, který mu vysál z těla veškerý žár. Když si vzpomněl na to, co mu říkal Vishous, rychle se napřímil.
"Jsi panna?" otázal se jí zhurta. Její tělo ztopornělo, jako by pronesl znehybňující zaklínadlo. Rázně do něho strčila, ale pochopitelně necouvl ani o píď.
"Prosím? Co je to, sakra, za otázku?" V návalu náhlého rozrušení jí stiskl rameno.
"Už jsi někdy byla s mužem? Odpověz mi."
Do jejího nádherného hlasu se opět vloudil strach. "Ano. Ano, už jsem… měla jsem milence."
Rozčarovaně ji pustil. Ale vzápětí si úlevně oddychl. Celkem vzato si není jistý, jestli stojí o to, aby mu těch uplynulých deset minut zpečetilo osud. A i když tahle žena není jeho údělem, je naprosto výjimečná… řekněme exkluzivní.
Zkrátka ji musí mít.

Obal:
originál
český
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama