ŽIADOSTI O KNIHY POSIELAŤ NA E-MAIL:
lomd2@azet.sk

*články na tomto blogu môžu obsahovať deťom neprístupné knihy či iné materiály*






Leden 2013

J.R. Ward - BČD - Vyvolený milenec

29. ledna 2013 v 14:33 | Alice |  Knihy
Názov: Vyvolený milenec
Originálny názov: Lover Enshrined
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love Story
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 1 599 kb
Typ: séria
Kniha: Šiesta

O knihe: So svojou neskonalou vernosťou Bratstvu sa Phury obetoval pre zachovanie svojho rodu a stal sa mužom zodpovedným za jeho pokračovanie. Bol vybraný, aby sa stal otcom mnohých synov a dcér a zaistil tak prežitie rodu a zachovanie jeho tradícií a zrodu nových jeho bojovníkov. Jeho prvá žena Cormia, ktorá túži získať nielen jeho telo ale i srdce, odkrýva Phuryho obavy skryté pod jeho vznešenou zodpovednosťou. Medzitým sa však divokosť útokov nepriateľov rodu stupňuje, smútok sa šíri sídlom Bratstva, a Phury sa musí rozhodnúť medzi láskou a povinnosťou.

Osobný názor: Phury je cvok. Celí život žil v celibáte, a preto mu aj prischla táto prezývka. Ani ja sama neviem, prečo žil bez sexu, ale to je vedľajšie. Najepickejšia scéna z celej knihy je, keď mu Cormia češe vlasy. Nádherne napísané :D

Ukážka:
"Milosti."
Otočil se. Ve dveřích chrámu stála Directrix, dlouhé bílé roucho až na zem, tmavé vlasy stočené do uzlu na temeni. Mírný úsměv a klid, který jí vyzařoval z očí, jí dodával blažený výraz vědoucí osoby. Pokojné přesvědčení jí Phury mohl jen závidět. Amalya se mu poklonila. V předepsaném oděvu Vyvolených vypadala křehce a elegantně. "Ráda tě vidím."
Opětoval jí úklonu. "Já tebe také."
"Děkuji ti za audienci." Napřímila se. Nastalo ticho.
On ho však neporušil. Když konečně promluvila, zdálo se, že volí slova velmi opatrně.
"Napadlo mě, že by ses možná rád seznámil s ostatními Vyvolenými."
Jaké seznámení má asi na mysli?
Nic oficiálního, ujistil ho čaroděj. Sendvič k francouzským polibkům, lívanečky při devětašedesátce a hrst tvých koulí.
"Cormii se daří dobře," řekl. Návrh na setkání ignoroval.
"Viděla jsem ji včera." Její tón byl přívětivý, ale neutrální, jako by s ním nesouhlasila.
"Opravdu?"
Hluboce se poklonila. "Odpusť, Milosti. Měla výročí narozenin a zvyk vyžadoval, abych jí předala svitek. Když ses mi neozýval, navštívila jsem ji. Snažila jsem se tě kontaktovat během dne." Kristepane, tak Cormia měla narozeniny, a nikomu nic neřekla? Řekla to přece Johnovi. Dostala od něj náramek. Phury potlačil zasakrování. Měl jí taky něco darovat.
Odkašlal si. "Omlouvám se, že jsem se neohlásil." Amalya se narovnala. "Je to tvé právo. Neomlouvej se, prosím."
V nastalém dlouhém tichu vyčetl v jejích mírných očích otázku. "Ne, ještě k tomu nedošlo."
Svěsila ramena. "Odmítla tě?" Vzpomněl si, co se odehrálo na podlaze u lehátka.
To on přestal. "Ne. To já."
"Ty nemůžeš v ničem pochybit."
"To není pravda. Dej na mě."
Directrix poodešla stranou, ruce sevřené kolem medailonku na krku. Vypadal přesně jako ten jeho, ale visel na bílé saténové stuze. On měl svou vězeňskou kouli připevněnou na černém řetězu.
Amalya se zastavila u postele a zlehka pohladila prsty polštář. Pak zopakovala svůj návrh: "Napadlo mě, že
se možná budeš chtít seznámit s ostatními."
Tak to teda ne. Cormii za jinou První družku nevymění. "Vím, kam tím míříš, ale nejde o to, že bych Cormii nechtěl."
"Třeba by ses rád setkal s jinou." Byl to zřejmě nejzdvořilejší způsob, jak si Directrix umí dupnout a udeřit na něj, že se buď vyspí s Cormií, nebo to zkusí s jinou z jejích sester. Nepřekvapilo ho to. Patová situace trvá už pět měsíců. Nakonec… Možná by to pár problémů vyřešilo. Až na to, že kdyby souhlasil s jinou První družkou, jako by Cormii proklel. Vyvolené by si o ní myslely, že selhala, a ona by měla týž dojem - přestože to tak vůbec není!
"Jak jsem řekl. Cormia mi vyhovuje."
"Jistě… ale možná by ses lépe uvolnil s některou z nás, ostatních. Kupříkladu Layla. Má pohlednou tvář a sošnou postavu a je vyškolená jako ehros."
"To Cormii neudělám. Zabilo by ji to."
"Milosti… stejně se trápí. Viděla jsem jí to na očích." Directrix k němu přistoupila.
"Ba co víc. My ostatní jsme vězeňkyněmi naší tradice. Z celého srdce jsme věřily, že se naše poslání obnoví a poslouží témuž účelu jako kdysi. Pokud si vybereš jinou První družku a završíš obřad, zbavíš nás všechny břemene marnosti.
Všechny včetně Cormie. Není šťastná, Milosti. O nic víc než ty."

Znovu si ji představil na té posteli, nahou a svázanou… Příčilo se jí to od samého začátku. Vzpomněl si, jak je zamlklá. Vzpomněl si, jak v sobě nenašla odvahu říct, že se potřebuje nakrmit. Jak se ani slovem nezmínila o svých narozeninách. Nebo o tom, že by se chtěla podívat ven. Ani o těch budovách z párátek, které si staví v ložnici. Jednou procházkou po chodbě jí nevynahradí všechno to, co jí nedopřál.
"Jsme v bezvýchodné situaci," prohlásila Directrix.
"A nejenom my. Ty také, Milosti."
Co když lpí na Cormii proto, že kdyby se stala jeho První družkou, nemusel by se užírat starostmi se sexem? Jistě, chce se o ni postarat a chránit ji, což jsou vznešené pohnutky, ale důsledky toho stavu by rovněž svědčily v jeho prospěch.
Řada Vyvolených po něm touží a chce ho. Když pod přísahou přijímal svou pozici, viděl jim to na očích. Dobrovolně na to přistoupil. Slíbil to. Nejvyšší čas, aby přestal porušovat dané slovo.
"Milosti, mohl bys jít se mnou, prosím? Chci ti uká- zat jedno místo ve Svatyni."
Vyšel za Amalyí z chrámu a společně mlčky scházeli po svahu ke skupině čtyřpodlažních staveb s majestátním sloupovím.
"To jsou příbytky Vyvolených," upozornila ho, "ale tam naše kroky nesměřují."
To je dobře, pomyslel si a vrhl pohled k bílým budovám. Když je míjel, všiml si, že žádné z oken není zasklené, a uvědomil si, že k tomu neexistuje žádný důvod. Není tady žádný hmyz a zvířata, zřejmě ani neprší. Samozřejmě to znamená, že mezi ním a Vyvolenými, které ho z oken pozorují, nestojí žádné překážky.
V každém okně každé místnosti je jedna žena.
Kristepane…
"Jsme tady." Directrix se zastavila před přízemní budovou a odemkla dvoje dvoukřídlé dveře. Když je otevřela dokořán, Phurymu klesla čelist. Všude stály kolébky. Nekonečné řady bílých kolébek.
Zatímco se snažil nadechnout, do hlasu Directrix se vloudila toužebná lítost. "Bývalo tady tak veselo, tak živo. Oplývalo to zde budoucností. Kdyby sis vybral jinou - Není ti dobře, Milosti? Phury ustoupil. Nemůže dýchat. Nemůže se… nadechnout.
"Milosti?" Natáhla ruku.
Ucukl. "Jsem v pořádku."
Dýchej, sakra. Dýchej! Vždyť jsi s tím souhlasil. Vzmuž se.
Vzápětí začal čaroděj vyjmenovávat případ za případem, kdy někoho nechal na holičkách. Nejprve mu připomněl tu nedávnou patálii se Zsadistem a Wrathem a zvěrstva s bezduchými, načež zapátral v minulosti a upozornil ho, jak hluboce zklamal své rodiče. Phuryho nenapadlo nic, co by kdy udělal správně. Je lapený osudem, vězněm sám sobě.
Aspoň Cormii může osvobodit. Osvobodit ji od něj. Directrix zřetelně zpanikařila.
"Milosti, možná bys měl na okamžik ulehnout -"
"Vyberu si jinou."
"Jinou -"
"Vyberu si jinou První družku."


Obal:
originál
český

Nevhodné pre deti do 18 rokov!
Posielam na e-mail.

~Alice~

J.R. Ward - BČD - Nespútaný milenec

27. ledna 2013 v 21:39 | Alice |  Knihy
Názov: Nespútaný milenec
Originálny názov: Lover Unboud
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love Story
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 1 738 kb
Typ: séria
Kniha: Piata

O knihe: Vishous je úskočný bojovník si zatvrdnutým srdcom túžiaci len po strete s nepriateľmi upírov, obdarený deštruktívnymi sklonmi a tiež desivou schopnosťou vidieť do budúcnosti. Keď je ale v boji vážne poranený, zamiluje sa v nemocnici nečakane a beznádejne do svojej ľudskej lekárky, doktorky Jane Whitcombové. Tá opätuje jeho city a lieči nielen jeho telo, ale aj bolesti jeho duše. Vishous však proti svojej vôli dostáva nové poslanie, čaká ho osud, v ktorom pre Jane zrejme nebude miesto.

Osobný názor: Vé... no, asi ako všetci bojovníci z bratstva, aj on je perfektný. Skrýva dosť zvrátené tajomstvo a proste ma to z akéhosi úchilného dôvodu hecuje :D Aj keď vzťah medzi ním a Jane sa mi začal páčiť až v 9. knihe.

Ukážka:
Vishous byl bez sebe blahem. Úplně a docela. Jako poskládaná Rubikova kostka. V náručí měl svou ženu, pevně se k ní tiskl celým tělem, v nose ho šimrala její vůně. Ačkoliv byla noc, cítil se, jako by na něj svítilo slunce.
Pak uslyšel výstřel. To je sen. Spí a zdá se mu sen. Hrůza z noční můry se rozvinula jako vždycky, a přesto byla stejně čerstvá, jako když ho to postihlo poprvé: krev na jeho košili. Bolest, která mu rve hruď.
Klesání k zemi, až klečí na kolenou, jeho život končí… Vishous se s křikem vymrštil na posteli. Jane se na něj vrhla, aby ho zklidnila, a současně se rozlétly dveře a vrazil do nich Butch s tasenou pistolí. Hlasy obou se mísily ve změti rychle pronášených slov.
"Co to, sakra…!"
"Není ti nic?" Vishous zápolil s prostěradly, strhával si je z trupu, aby si viděl na hrudník. Pokožka byla nepoškozená, ale stejně po ní přejel dlaní. "Ježíši Kriste…"
"Vybavila se ti ta přestřelka?" zeptala se Jane a pobízela ho, aby ulehl do její náruče.
"Jo…"
Butch spustil hlaveň a povytáhl si boxerky.
"Div nás s Marissou nekleplo, jak jsi nás vyděsil.
Chceš trochu whisky na uklidnění?"
"Jo."
"Jane? Dáte si něco?"
Vrtěla hlavou, ale Vishous promluvil: "Horkou čokoládu. Má ráda horkou čokoládu. Řekl jsem Fritzovi, aby přinesl nějakou směs. Je v kuchyni."
Když Butch odešel, Vishous si promnul obličej.
"Promiň mi to."
"Bože, neomlouvej se." Přejela mu dlaní sem a tam
po hrudi. "Není ti nic?"
Zavrtěl hlavou. Pak ji jako úplný moula políbil a řekl:
"Jsem rád, že jsi tady."
"Já taky."
Ovinula ho pažemi a držela ho, jako by byl nějaká drahocennost. Byli zticha, dokud se o něco později nevrátil Butch se sklenicí v jedné ruce a hrnkem v druhé.
"Chci pořádný dýško. Popálil jsem si malíček o sporák."
"Mám se vám na to podívat?" Jane si zastrčila prostěradlo pod paže a sáhla po čokoládě.
"Asi to přežiju, ale díky, doktorko Jane." Butch podal whisky Vishousovi. "A co ty, chlape? Už jsi v pohodě?"
To sotva. Po tom snu ne. Ne, když Jane odchází.
"Jo."
Butch zavrtěl hlavou. "Jsi špatnej lhář."
"Jdi se bodnout." Ve Vishousových slovech nebyl vůbec žádný žár. A nepůsobilo přesvědčivě, ani když dodal: "Jsem v cajku."
Polda přistoupil ke dveřím. "Jo, když je řeč o síle, hádám, že Phury se ukáže u Prvního jídla, připravený vyrazit dneska v noci do boje. Zsadist se tady zastavil před půl hodinou cestou do školy, aby vám poděkoval, doktorko Jane, za všechno, co jste pro něj udělala. Phuryho obličej vypadá dobře a oko bratrovi funguje bezvadně."
Jane zafoukala na hladinu v hrnku. "Byla bych radši, kdyby pro jistotu zašel navštívit očaře."
"Zsadist ho prý přemlouval, a neuspěl. Dokonce i Wrath to zkoušel."
"Jsem rád, že z toho náš hoch vyšel tak dobře," podotkl Vishous, a opravdu to myslel vážně. Potíž byla, že jediná záminka k Janinu pobytu se právě vypařila jak dým.
"Jo, já taky. Nechám vás dva o samotě. Tak zatím." Když se dveře zavřely, naslouchal Vishous zvuku, který Jane vydávala, když znovu foukala do horkého nápoje.
"Dnes v noci tě odnesu domů," řekl.
Přestala foukat. Nastala dlouhá pauza, než maličko usrkla. "Ano. Je čas." Hodil do sebe půlku whisky ze sklenice. "Ale než to udělám, rád bych tě nejdřív někam vzal."
"Kam?" Nebyl si jist, jak jí povědět, co chce, aby se stalo, než ji propustí. Nechtěl, aby ucukla, zvlášť když si představoval ta léta a léta, co má před sebou, a všechen ten ne- čestný, nezajímavý sex, který bude muset provozovat.
Dopil whisky. "To je tajné." Napila se z hrnku, svraštila obočí. "Tak ty mě vážně chceš pustit, co?" Zadíval se na její profil a litoval, že se nesetkali za jiných okolností. Jenomže jak by k tomu, sakra, mohlo někdy dojít?
"Jo," řekl tiše. "Chci."

Obal:
originál
český

Nevhodné pre dieti do 18 dokov!
Posielam na e-mail.

~Alice~

J.R. Ward - BČD - Odhalený milenec

27. ledna 2013 v 18:49 | Alice |  Knihy
Názov: Odhalený milenec
Originálny názov: Lover Revealed
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love Story
Jazyk: časký
Súbor: DOCX
Veľkosť: 429 kb
Typ: séria
Kniha: Štvrtá

O knihe: Butch O'Neal má povahu bojovníka. Bývalý policajt oddelenia vrážd je jediným človekom, ktorému bol umožnený prístup do najužšieho kruhu Bratstva čiernej dýky. A túži sa ponoriť ešte hlbšie do sveta upírov a zúčastniť sa ich vojny. Nemá čo stratiť, jeho srdce patrí upírke, aristokratickej kráske, ktorá je ale beznádejne nedosažiteľná. Keď ju nemôže mať, môže aspoň bojovať po boku Bratstva

Osobný názor: Ó áno. Butch je môj polda :D Celá kniha odhaľuje jeho hrozné detstvo, hrozný život, ale akonáhle stretne Bratstvo, všetko vyzerá byť super a skvelé. To, čo mu Omega urobil, ma maximálne nasralo a myslela som že sa v tej chvíli pozvraciam, ale ustála som to, našťastie. Vrele vám ju odporúčam. Je to od Wardovej ešte dobrá kniha :)

Ukážka:
"Vím, o co jde."
"víš?"
"Ano." Vykročil k ní, rozhazujíc rukama. "Copak nevíš, že bych udělal cokoli--,"
"Nechoď blíž." Odstoupila. "Musíš se ode mě držet dál."
Stáhnul své ruce. "Potřebuješ se nakrmit, že?"
Její oči se rozšířily. "Jak jsi to--,"
"To je v pořádku, zlato." Pousmál se. "Je to úplně v pořádku. Mluvil jsem s V."
"Takže víš co musím udělat? A nevadí ti to?"
Zavrtěl hlavou. "Jsem ohledně toho v klidu. Víc než v klidu."
"Ach, díky Stvořitelce." Potácela se k pohovce a sedla si, jakoby se jí podlomily kolena. "Tak strašně moc jsem se bála, že budeš pohoršený. Pro mě to taky bude těžké, ale je to jediná bezpečná možnost. A nemůžu dál čekat. Musí to být dneska večer."
Když poplácala sedadlo gauče, přešel k ní s úlevou a sedl si vedle ní a vzal její ruce do svých. Bože, byla tak strašně chladná.
"Jsem na to opravdu připraven," řekl, se silným očekáváním. Bože, najednou umíral touhou zamířit do její ložnice. "Pojďme."
Po obličeji jí přejel nechápavý výraz. "Chceš se dívat?"
Přestal dýchat. "Dívat?"
"Já, ehm…nejsem si jistá, že je to dobrý nápad."
Jak ho její slova udeřilo, Butch si začal být vědom klesavého pocitu v jeho břiše. Jakoby mu někdo vrazil stopky na mnoho jeho vnitřních orgánů. "O čem to mluvíš, dívat?"
"Když jsem s mužem, který mě nechá vzít si jeho žílu."
Náhle se Marissa zarazila, dávajíc mu dobrou představu o tom, jaký asi musí být výraz na jeho obličeji.
Jo, a nebo možná reagovala na fakt, že začal vrčet.
"Jiný muž," řekl pomalu, jak si to všechno dával dohromady. "Ten, o kterém si mi říkala, že ses s ním vídala. Krmila ses z něho."
Pomalu přikývla. "Ano."
Butch vyskočil na nohy. "Často?"
"Ehm…čtyřikrát nebo pětkrát."
"A je to samozřejmě aristokrat."
"No, ano."
"A byl by pro tebe sociálně přijatelný, že jo." Na rozdíl od pouhého člověka. "Že jo?"
"Butchi, to není nic romantického. Přísahám."
Jo, možná na její straně nebylo. Ale bylo pro něj sakra těžké představit si, že by ji nějaký chlap nechtěl. Ten bastard by musel být impotentní nebo tak něco. "Je do tebe zblázněný, že jo. Odpověz mi na otázku, Marisso. Létající kluk s plazmou superhrdiny…chce tě, že jo? Že jo?"
Bože, kde se v něm sakra brala ta divoká žárlivost?
"Ale on ví, že já k němu nic takového necítím."
"Políbil tě?"
Když neodpovídala, Butch byl hodně rád, že nezná adresu a jméno toho dotyčného. "Už ho nebudeš používat. Máš mě."
"Butchi, nemůžu se z tebe krmit. Vzala bych si moc-kam to jdeš?"
Vykročil přes místnost, zavřel dvojité dveře a zamkl je. Jak šel zpátky k ní, pohodil svou černou bundu od obleku na zem a rozerval si košili, knoflíky se utrhávaly a lítaly všude. Spadl před ni na kolena, zaklonil svoji hlavu a nabídl jí své hrdlo, sebe, jí.
"Použiješ mě."
Nastalo dlouhé ticho. Pak její vůně, ten nádherný čistý parfém, zintenzivněl dokud neprostoupil celou místností. Její tělo se začalo třást a její ústa otvírat.
Jak se protáhly její tesáky, dostal nepřetržitou erekci.
"Oh…jo," řekl temným hlasem. "Vezmi si mě. Potřebuju tě nakrmit."
"Ne," zasténala, slzy se jí třpytily v jejích chrpově modrých očích.
Udělala pohyb, aby vstala, ale skočil na ni, vzal ji za ramena, držel ji dole na gauči. Přemístil se mezi její nohy, svázávajíc jejich těla dohromady, vstávajíc celý na ni. Jak se proti němu začala třást a tlačila na něj, držel ji blízko, tulil se k ní, jemně ji kousal do ucha, přisátý na její sanici. Zanedlouho, přestala bojovat, aby se dostala pryč. A začala svírat obě půlky jeho košile, aby si ho přitáhla blíž.
"Tak je to správně, zlato," zamručel. "Chytni mě. Nech mě cítit ty tesáky, jak se do mě boří. Chci to."
Chytil ji zezadu za hlavu a přitáhl si její ústa k hrdlu. Jak mezi nimi explodoval oblouk čisté sexuální síly, oba dva začali vzdychat, její dech a slzy ho pálily na kůži.
Ale pak se zdálo, že přišla ke smyslům. Silně zabojovala a on dělal co mohl, aby ji udržel na místě, i když oba dva byli na dobré cestě mít modřiny. A i když to pro něj rozhodně nevypadalo na vítězství v boji proti ní. Vzhledem k tomu, že on byl pouze člověk, byla silnější, ačkoli on byl rozhodně těžší o dobrých 100 liber.
Ale sna to vzdá a využije ho předtím, než mu dojde energie.
"Marisso, prosím, vezmi si mě," zasténal, jeho hlas byl chraplavý ze zápasení a teď prosení.
"ne…"
Jeho srdce se zlomilo, jak vzlykla, ale nenechal ji jít. Nemohl. "Vezmi si, co je uvnitř mě. Vím, že nejsem dost dobrý, ale stejně si mě vezmi--,"
"Nenuť mě to udělat--,"
"Musím." Bože, cítil, jakoby plakal s ní.
"Butchi…" její tělo se vzpínalo a napínalo proti jeho, jejich oblečení pleskalo, jak spolu zápasili. "Nemůžu se držet zpátky…už moc dlouho…pusť mě…než ti ublížím."
"Nikdy."
Stalo se to tak rychle. Jeho jméno z ní vystřelilo se zaječením a pak cítil pálivý výbuch bolesti na straně svého hrdla.
Její tesáky ponořující se do jeho krční žíly.
"Ach…do hajzlu…ano…!" Uvolnil svůj stisk a kolébal ji jak byla nakloněná k jeho krku. Chrchlal její jméno v prvním erotickém škádlení, prvním tvrdém sání na jeho žíle, její první polknutí. Jak se přemístila do lepšího úhlu, zatopila ho rozkoš, jiskry lítaly celým jeho tělem jakoby měl orgasmus. Tohle bylo přesně tak, jak to mělo být. Potřeboval ji, aby si z něho brala, aby žila-
Marissa přerušila kontakt a odhmotnila se, přímo z jeho rukou.
Butch spadl hlavou napřed do prázdného vzduchu, kde byla, dopadajíc na obličej do polštářů gauče. Nešikovně se vydrápal na nohy a otáčel se dokola. "Marisso!Marisso!"
Vrazil do dveří a drásal se na zámek, ale nešel odemknout.
Pak uslyšel její zlomený, zoufalý hlas na druhé straně. "Zabiju tě… Bože pomoz mi, ale já tě zabiju…Chci tě tak strašně moc."
Bušil na dveře. "Pusť mě ven!"
"Promiň-," Její hlas se zlomil, ale pak nebyl na síle. A on se obával jejího rozhodnutí víc, než čehokoli jiného. "Moc se omlouvám. Přijdu za tebou potom. Až to bude hotovo."
"Marisso, nedělej to--,"
Mlátil na dřevo svými pěstmi. "Nezajímá mě, jestli umřu! Nechoď za ním!"
Když konečně zámek povolil, vypadl do haly a utíkal přímo ke schodišti.
Když rozrazil domovní hlavní dveře, byla už pryč.
Obal:
originál
český

Nevhodné pre deti do 18 rokov!
Posielam na e-mail

~Alice~

J.R. Ward - BČD - Prebudený milenec

24. ledna 2013 v 21:51 | Alice |  Knihy
Názov: Prebudený milenec
Originálny názov: Awakened Lover
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love story
Jazyk: český
Súbor: DOCX
Veľkosť: 402 kb
Typ: séria
Kniha: Tretia

O knihe: Zsadist je jedným zo šiestich upírskych bojovníkov Bratstva čiernej dýky brániaceho svoju rasu pred neúprosnými nepriateľmi. Nosí vo svojej duši temnú minulosť plnú utrpenia a pokorenia, ktorá v ňom vyvoláva neuhasiteľnú zúrivosť. Je známy svojimi strašnými činmi a jeho divokosti sa obávajú ako ľudia, tak aj upíri. Hnev je jeho jediným druhom a hrôza vášňou - kým neoslobodia krásnu dievčinu z nepriateľských rúk.

Bellu okamžite uchváti Zsadistova nespútaná sila. Obaja v sebe nachádzajú zaľúbenie, ale bojovníkova túžba po pomste Belliným mučiteľom ho privádza k šialenstvu. Preto musí Bella pomôcť jeho utrápenej duši a nájsť cestu k spoločnej budúcnosti.

Osobný názor: Ehm... ako všetky Wardovej knihy, aj táto ma úúúúúplne pohltila. Je zvrátená, úchylná a zároveň hrozne dojímavá a plné bolesti. Z, je môj najobľúbenejší bojovník a aj keď meno Bella veľmi nemusím (trauma z detstva (Twilight)), túto Bellu považujem za úplnú hrdinku celej knihy.

Ukážka:
"Ne, nepošlu tě do Stínu."
Sklonila se a políbila mu jednu bradavku, pak ji vsála do úst. Její ruka putovala po jeho žebrech, pak po břiše.
Její jazyk se zakmital a pak znehybněl na jeho těle."Hubneš. Potřebuješ potravu, že? "
Postupovala dolů, líbala a sála. A pak to šlo rychle, i Mast. Nasedla na něj. To hrůzné spojení jejich těl.
Když zavřel oči a odvrátil hlavu, udeřila ho jednou., A dvakrát... ještě mnohokrát. Ale on se na ni nepodíval a ona nebyla dost silná, aby mu obrátila hlavu násilím, i když ho chytla za ucho.
Zatímco jí odpíral své oči, její pláč sílil stejně jako pleskání jejího těla o jeho boky. Když bylo po všem, odešla ve víru hedvábí a nedlouho poté byly řetězy uvolněny.
Otrok se zvedl, opřen o jedno předloktí, a otřel si ústa. Když shlédl na krev na své ruce, překvapilo ho, že je dosud červená. Cítil se tak potřísněný, že by ho nijak nevyděsilo, kdyby shledal, že má jakousi rezavě hnědou barvu.
Skulil se z lůžka, dosud omámený šipkami, a odebral se do rohu, kam chodil vždycky. Sedl si zády k úhlu stěn a přitáhl kolena k hrudi tak, že měl paty těsně u pohlaví.
Někdy později uslyšel před svou celou zápolení a pak stráže strčily dovnitř nějakou malou upírku. Skulila se na podlahu, ale jakmile se dveře zavřely, vrhla se na ně.
" Proč? " ječela. " Proč jsem potrestána ? "
Otrok vstal, nevěděl, co má dělat. Neviděl žádnou upírku kromě Paní od chvíle, kdy procitl v zajetí. Tohle byla nějaká služka. Pamatoval si ji z dřívějška...
Zvedl se v něm hlad po krvi, když zachytil její pach. Po tom všem, co mu Paní dělala, nemohl v ní vidět někoho, od koho by pil, ale tahle droboučká upírka, to bylo něco jiného. Náhle umíral žízní, potřeby jeho těla se ozývaly sborem výkřiků a požadavků. Několika kroky se vrhl ke služce, přičemž nevnímal nic než instinkt.
Upírka bušila na dveře, ale pak jako by pochopila, že není sama. Když se otočila a uviděla, s kým je tu zamčena, vykřikla.
Otroka téměř překonalo nutkání pít, ale násilím se od ní odtáhl a odpotácel zpátky tam, kde byl prve. Schoulil se a ovinul pažemi své roztřesené, nahé tělo, aby ho udržel na místě. Obrátil tvář ke stěně, snažil se dýchat... a shledal, že má pláč na krajíčku nad zvířetem, ve které ho proměnili.
Po chvíli upírka přestala křičet a po ještě delší době řekla: " To jsi opravdu ty, viď? Ten kuchtík. Ten, co nosil pivo."
Kývl, aniž by se na ni podíval.
"Slyšela jsem, že tě sem vzali, ale... věřila jsem těm ostatním, co říkali, že jsi zemřel během proměny." Nastala pauza. "Jsi velký. Jako válečník. Proč?"
Neměl zdání. Ani nevěděl, jak vypadá, protože v cele nebylo zrcadlo.
Upírka k němu opatrně přistoupila. Když k ní vzhlédl, pozorovala jeho tetované pásy.
"Opravdu, co tu s tebou dělají?" zašeptala. "Říká se... Strašné věci se dělají muži, který prodlévá na tomto místě."
Když nic neříkal, sedla si vedle něj a něžně se dotkla jeho paže. Ucukl před tím kontaktem a pak si uvědomil, že na něj působí konejšivě.
" Jsem tady, abych tě nakrmila, ne? Proto mě sem přivedli. " Po chvilce odloupla jeho ruku od nohy, kterou si objímal, a vložila mu do dlaně své zápěstí. "Musíš pít."
Tehdy se rozplakal, plakal nad její velkorysostí, nad vlídností, nad dotekem její něžné ruky, která mu třela rameno... Jediný dotek, který mu přišel vhod za... celý Život.
Nakonec mu přitiskla k ústům své zápěstí. Ačkoliv měl špičáky vytasené a dychtil po ní, všeho všudy jen políbil její něžnou pleť a odmítl. Jak by od ní mohl brát to, co bylo pravidelně odebíráno jemu? Byla oběť, ale z donucení, byla vězněm Paní stejně jako on.
Později vstoupily stráže. Když ji našly, jak ho chová v náručí, vypadaly zděšeně, ale nebyly na ni hrubé. Když odcházela, hleděla na otroka s obavou ve tváři.
Několik minut nato přiletěly šipky, tolik jich sršelo ze dveří, že to bylo, jako by na něj pršel štěrk. Když klouzal do zapomnění, mlhavě si říkal, že tenhle zběsilý útok nevěstí nic dobrého.
Když procitl, stála nad ním Paní a zuřila. Něco držela v ruce, ale neviděl, co to je.
"Myslíš si, že jsi moc dobrý, než abys ode mě přijímal dary?"
Dveře se otevřely a přinesli bezvládné tělo mladé ženy. Když ho stráže pustily, žuchlo na podlahu jako hromada hadrů. Mrtvé.
Otrok zařval zuřivostí, jeho řev se odrážel od kamenných stěn cely, sílil do burácení, které rvalo uši. Napínal ocelové pásy, až se mu zařezávaly do kostí, až jeden sloupek skřípavě praskl... A pořád řval.
Stráže ucouvly. Dokonce i Paní vypadala nejisté nad tou zběsilostí, kterou vyvolala.
"Nechte nás," křikla na stráže.
Počkala, až se otrok vyčerpá. Pak se sklonila nad ním a zbledla.
"Tvé oči," zašeptala, upírajíc na něj pohled. "Tvé oči..."
Zdálo se, že ji na okamžik vyděsil, ale pak se zahalila do královské vznešenosti.
" Upírky, které ti daruji? Budeš od nich pít." Pohlédla na neživé tělo služky. "A neměl by ses od nich nechat konejšit, jinak to udělám znova. Jsi můj a nikoho jiného."
"Nebudu pít," křikl na ni. "Nikdy!"
O krok ustoupila. "Nebuď směšný, otroku."
Obnažil špičáky a zasyčel. "Podívej se na mě, Paní. Sleduj, jak chřadnu!" To poslední slovo na ni zařval, místnost naplnil jeho dunivý hlas. Když ztuhla zuřivostí, dveře se rozlétly a vstoupily stráže s tasenými meči.
"Nechte nás, " zavrčela na ně, rudá ve tváři, roztřesená po těle.
Zvedla ruku a měla v ní bič. Švihla a zbraň dopadla napříč přes otrokovu hruď. Kůže mu praskla a krvácela,a on se jí smál.
"Ještě," hulákal. " Udělej to znovu. Já to necítím, jsi tak slabá "
Praskla v něm jakási hráz a slova neustávala... Vzpínal se proti ní, když ho bičovala, až se lůžko zaplavilo tím, co prve bylo v jeho žilách. Když už konečně nedokázala zvednout paži, byla zadýchaná a postříkaná krví a zpocená. On byl soustředěný, ledově klidný, navzdory bolesti. Ačkoliv bitým byl on, zlomila se první ona.
Hlava jí klesla dopředu, jako by se podrobovala, a ztěžka vtahovala dech skrz bílé rty.
"Stráže," řekla chraplavě. "Stráže!"
Dveře se otevřely. Uniformovaný muž, který dovnitř vběhl, zaváhal, když uviděl, co se stalo, voják zesinal a zapotácel se.
"Držte mu hlavu." Hlas Paní byl skřípavý. Upustila bič. "Držte mu hlavu, říkám. Hned."
Strážný přiklopýtal, uklouzl na kluzké podlaze. Pak otrok ucítil, jak se mu na tělo přitiskla masitá dlaň.
Paní se sklonila nad otrokovým tělem, stále ještě ztěžka dýchajíc. "Nedovolím... ti... zemřít."
Její ruka našla jeho mužství a pak sklouzla pod něj, k dvojitému závaží. Stiskla a zakroutila, až mu celým tělem projela křeč. Když vykřikl, kousla se do zápěstí, podržela mu ho nad otevřenými ústy a krvácela do něj.
Zet odstoupil od postele. Nechtěl myslet na Paní v Bellině přítomnosti... Jako by všechno to zlo dokázalo uniknout z jeho myšlenek a ohrozit ji, zatímco spí a hojí se,
Přistoupil ke svému kavalci a zjistil, že je podivné unavený. Vlastně vyčerpaný.
Když se natáhl na podlahu, v noze mu zle tepalo.
Bože, zapomněl, že je postřelený. Stáhl si boty a kalhoty a silou vůle zapálil vedle sebe svíčku. Natočil nohu ke straně a prohlédl si ránu na lýtku. Byl tu vstřel i výstřel, takže věděl, že kulka prošla skrz. Přežije to.
Dechem zhasil svíčku, přehodil si kalhoty přes boky a ulehl naznak. Otevíral se bolesti ve svém těle, stal se jímkou utrpení, zachycoval všechny nuance svých rozbolavělostí a bodání...
Uslyšel podivný zvuk, jako slabý výkřik. Zvuk se opakoval a pak se Bella začala na posteli zmítat, prostěradla šustila, jak kolem sebe tloukla rukama.
Vystřelil z podlahy a přistoupil k ní, zrovna když k němu natočila hlavu a otevřela oči.
Zamžikala, pohlédla mu do tváře... a vykřikla.

Obal:
originál
český

Nevhodné pre deti do 18 rokov!
Posielam na e-mali.

~Alice~

J.R. Ward - BČD - Milenec z večnosti

21. ledna 2013 v 2:35 | Alice
Názov: Milenec z večnosti
Originálny názov: Lover Eternal
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love story
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 1 344 kb
Typ: séria
Kniha: Druhá

O knihe: Autorka sa vracia do tieňov Caldwellu, aby rozprávala čitateľom ďalšie dobrodružstvo členov bratstva. Tentoraz sa stredom jej pozornosti stáva Rhage, najlepší bojovník medzi upírmi a nejnenasytnější milenec. Rhage bol prekliaty a v duši mu zúri démon, ktorý ho robí nebezpečným pre všetkých v jeho okolí. O to väčšia starosť má o smrteľné dievča Mary, hodené do sveta upírov a zverené do jeho starostlivosti, o ktorej vie, že je k nemu priťahovaná rovnako intenzívne, ako on k nej.

Osobný názor: Milujem Rhaga. Proste Hollywoodov humor a svaly a tetovanie a celé jeho vystupovanie žeriem. PO Wrathovi a Zsadistovi môj najobľúbenejší bojovník. Veľa som sa naplakala, kvôli ťažkým rozhodnutiam, a ešte ťažším následkom, ktoré sa Rhageovi stali, ale fakt dobre to skončí, a keď musím uznať, že toto som na konci nečakala.

Ukážka:
Kristepane… Vždyť je to lidská žena. A je nemocná.Snad dokonce umírá…
"Kdo jsi?" udeřil na ni. "Jak ses sem dostala?" Odpověděl mu jen její zrychlený dech. Do chřípí mu pronikla vůně hořícího dřeva; pach jejího strachu. Je z něj pekelně vyděšená. Zkusil mírnější tón.
"Já ti neublížím. Ale tady nemáš co dělat, a proto chci vědět, kdo jsi."
Hrdlo pod jeho rukou se zavlnilo, jako by ztěžka polkla.
"Jmenuju se… jmenuju se Mary. A jsem tady s přítelkyní." Rhage zadržel dech. Srdce mu poskočilo a pak zvolnilo rytmus.
"Řekni to ještě jednou," zašeptal.
"Hm… Jmenuju se Mary Luceová. Jsem přítelkyně Belly… Přišly jsme sem s jedním mladíkem. S Johnem Matthewem. Na pozvání."
Rhage se zachvěl a tělo mu zaplavila hřejivá vlna. Melodická intonace jejího hlasu, rytmus její řeči, zvuk jejích slov - to všechno mu obestřelo smysly, uklidnilo ho a osvěžilo a navodilo uspokojení. A současně sladce spoutalo.
Zavřel oči. "Řekni ještě něco."
"Cože?" Znělo to popleteně.
"Mluv. Mluv na mě. Chci slyšet tvůj hlas."
Mlčela. A zrovna když ji chtěl znovu požádat, aby něco řekla, promluvila:
"Připadá mi, že nejsi v pořádku. Nepotřebuješ doktora?"
Proti své vůli se zapotácel. Na slovech mu nezáleží. Zato její hlas… Hluboký, mírný. Proniká mu až do samého nitra duše. Měl pocit, jako by ho hladil na vnitřní straně pokožky.
"Ještě," řekl a přemístil dlaň na přední stranu jejího krku, aby mohl lépe vnímat vibrace v hrdle.
"Mohl… mohl bys mě laskavě pustit?"
Zvedl i druhou paži. "Ne." Zjistil, že má na sobě flísovou mikinu. Odhrnul límec a položil jí ruku na rameno, aby se
mu nemohla vykroutit. "Mluv."
Začala sebou šít. "Bráníš mi v pohybu."
"Já vím. Mluv."
"Kristepane. Co chceš, abych řekla?"
Její hlas zní andělsky i při podráždění. "Cokoli."
"Tak dobře. Dej ruku pryč z mého krku a pusť mě, nebo ti vrazím koleno tam, kde ti to nebude příjemný."
Zasmál se. Pak se k ní přitiskl dolní částí těla a uvěznil ji stehny a boky. Když na ni nalehl, ztuhla, ale on tak získal skvělé povědomí o její postavě. Je štíhlá, ale i přesto má typicky ženské proporce a je zaoblená na těch správných místech. Její plná ňadra se dotýkají jeho hrudi, jeho boky měkce spočívají na jejích, břicho má jako polštářek.
"Mluv, nepřestávej," pošeptal jí do ucha. A senzačně voní. Čistě. Svěže. Jako citron. Když mu zatlačila dlaněmi do ramenou, nalehl na ni plnou váhou. Z úst jí unikl prudký poryv dechu.
"Prosím," naléhal. Ucítil mírný tlak na hrudi, jako by se hluboce nadechovala.
"Já… nemám ti co říct. Snad jen to, aby ses na mě přestal mačkat."
Usmál se a přitom dbal, aby nechal zavřená ústa. Nebylo by moudré převádět špičáky, zvlášť když ona ještě neví, co je Rhage zač.
"Tak to řekni."
"Co?"
"Cokoli. Říkej cokoli. Prostě to opakuj pořád dokola. Prosím…"
Naježila se. Pach strachu vystřídala pronikavá kořeněná vůně. Vůně čerstvě natrhané máty. Podle všeho se naštvala.
"Tak řekni to," komandoval ji. Chtěl znovu zakusit to, co v něm navozuje její hlas.
"Jak chceš. Cokoli. Cokoli." Náhle se rozesmála. Zvuk jejího smíchu mu vystřelil páteří až do mozku. Jako by mu sežehl buňky šedé kůry.
"Cokoli. Co-ko-li. Co-koli. Coko-li. Tak, stačí ti to? Už mě konečně pustíš?"
"Ne." Zase sebou začala mlít, přičemž se jich těla o sebe báječně otírala. Okamžitě poznal, kdy se její úzkost a podráždění změnilo v cosi dychtivějšího. Vtáhl do nosu její vzrušení, které líbezně provonělo vzduch - a vzápětí na to patřičně zareagoval. Najednou mu byly kalhoty jaksi těsné.
"Mluv na mě, Mary." Pomalu krouživě pohnul boky proti jejímu tělu a otřel se vzrušeným penisem o její břicho. Rázem v sobě rozdmýchal slastnou bolest a v Mary žár. Po několika vteřinách z ní spadlo napětí a instinktivně se poddala dotekům jeho svalů a klína. Ruce, kterými ho držela za pas a jimiž se ho ještě před chvilkou pokoušela odstrčit, ochably a přilnuly k němu. Pak je zvolna přesunula na bedra, jako by jí nebylo jasné, proč na jeho důvěrnosti reaguje právě takhle.
Přitiskl se k ní ještě o chloupek víc, aby dal najevo souhlas s tím, co udělala, a vyprovokoval ji k odvážnějším dotykům. Když mu přejela dlaněmi po zádech, unikl mu z hrdla hluboký, vrnivý zvuk. Sklonil hlavu tak, aby se jeho ucho ocitlo co nejblíž k jejím rtům. Chtěl navrhnout další slovo, které by mu řekla, něco jako pozoruhodný nebo šepotání nebo ananas. Případně superantikontramultiextraunikátní.
Účinek, který v něm vyvolala, se vyrovnal působení nějaké mocné omamné látky navozující směsici sexuální potřeby a hlubokého uvolnění. Jako by prožíval orgasmus a současně se při něm propadal do mírumilovného spánku. Nic podobného ještě nikdy necítil. Vtom jím projel mrazivý chlad, který mu vysál z těla veškerý žár. Když si vzpomněl na to, co mu říkal Vishous, rychle se napřímil.
"Jsi panna?" otázal se jí zhurta. Její tělo ztopornělo, jako by pronesl znehybňující zaklínadlo. Rázně do něho strčila, ale pochopitelně necouvl ani o píď.
"Prosím? Co je to, sakra, za otázku?" V návalu náhlého rozrušení jí stiskl rameno.
"Už jsi někdy byla s mužem? Odpověz mi."
Do jejího nádherného hlasu se opět vloudil strach. "Ano. Ano, už jsem… měla jsem milence."
Rozčarovaně ji pustil. Ale vzápětí si úlevně oddychl. Celkem vzato si není jistý, jestli stojí o to, aby mu těch uplynulých deset minut zpečetilo osud. A i když tahle žena není jeho údělem, je naprosto výjimečná… řekněme exkluzivní.
Zkrátka ji musí mít.

Obal:
originál
český

Príspevky

4. ledna 2013 v 23:42 | Alice

Príspevky

Dostala som taký nápad. Ako aj z názvu vyplíva, tento blog je knižnica. Tak prečo neuverejniť aj niečo iné, ako len oficiálne knihy. Píšete? To je jedno čo - básne, poviedky, celé romány - tu ste so svojou tvorbou výtaný a žiadaný. Takže ak má niekto záujem uverejniť svoju tvorbu na tomto blogu, prosím pošlite mi to na e-mail (v menu) alebo napíšte do komentu. Budem rada, ak sa tento nápad uchytí :D

~Alice~

BČD - Slovníček pojmov a privlastňovacích mien

4. ledna 2013 v 22:53 | Alice
Přeloženo z anglického originálu Dark Lover
vydaného nakladatelstvím New American Library,
a division of Penguin Group Inc., New York v roce 2005
Český překlad © 2010 Jiřina Stárková
Přebal a vazba © 2010 Ricardo a Baronet
Ilustrace na přebalu © 2010 Martina Kysucká
Odpovědná redaktorka Marie Hošková
Sazba a grafická úprava Ricardo, Přemyslovská 38, Praha 3
Tisk a vazba: FINIDR, s. r. o., Český Těšín

Bratrstvo černé dýky
Elitně vycvičení upíří válečníci, kteří chrání svou rasu proti
Vyhlazovací společnosti. Díky selektivnímu křížení v rámci
svého druhu jsou bratři obdařeni mimořádnými tělesnými i
duševními schopnostmi a rychlou regenerací organismu.
Zpravidla nejsou pokrevně spřízněni a do Bratrstva vstupují na...

J.R. Ward - BČD - Milenec z temnôt

4. ledna 2013 v 22:39 | Alice
Názov: Milenec z temnôt
Originálny názov: Dark Lover
Autor: J.R. Ward
Žáner: Fantasy/Love story
Jazyk: český
Súbor: PDF
Veľkosť: 1 587 kb
Typ: séria
Kniha: Prvá

O knihe: Úvodný román slávneho cyklu predstavuje tajné bratstvo šiestich upírskych bojovníkov, ochrancov rodu. Tí pod rúškom noci vedú nekonečnú a neúprosnú vojnu s odvekými nepriateľmi o svoje územia v Caldwell. Najkrvilačnejším z upírov je vodca bratstva, Wrath, ktorý túži odplatiť vraždu svojich rodičov. Avšak keď jeden z jeho najstatočnejších bojovníkov padne a zanechá po sebe svoju dcéru, polovičnú upírku Beth, musí za ňu Wrath vziať zodpovednosť. Zavedie ju do sveta neživých, o ktorom doteraz nemala ani tušenie, do sveta zmyselnosti, o ktorej sa jej nezdalo ani v najdivokejších snoch.

Osobný názor: Nuž, osobne si myslím, že je fakt božská. Predtým, ako som začala čítať BČD, čítala som mnoho kníh o upíroch ako Twilight ságu, Školu noci... ale toto je fakt iný kaliber, nehovoriac o tom, že takmer slepí Wrath je najúžasnejšia postava z celej série. Môžte sa tešiť na vzrušujúze erotické scény, na napätie, tesáky, ale hlavne na veľmi polonahých sexy mužov.